SPC181209
sp.zn. sukls337747/2021
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Amiokordin 200 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje amiodaroni hydrochloridum 200 mg.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 88,4 mg laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Kulaté, bikonvexní tablety, bílé až téměř bílé barvy, na jedné straně s půlicí rýhou.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Tera peutické indikace
Amiod aron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, které neodpovídají na jinou léčbu nebo kde jiná léčba není možná. Jsou to:
poruchy síňového rytmu (verze fibrilace nebo flutteru, udržování sinusového rytmu po kardioverzi);
nodální poruchy rytmu – tachykardie;
komorové poruchy rytmu (život ohrožující předčasné kontrakce komor, komorové tachykardie v salvách, prevence záchvatů komorové tachykardie a fibrilace komor);
poruchy rytmu spojené s Wollf -Parkinson- Whiteovým syndromem.
Vzh ledem ke svým farmakol og ickým vlastnostem je amiodaron indikován zejména tam, kde jsou výše uvedené poruchy rytmu provázeny dalším srdečním onemocněním (koronární insuficience, srdeční selhávání).
Přípravek je určen k léčbě dospělých.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Do spělí
Iniciální dávkování: během prvních 8 až 10 dnů 600 mg amiodaronu denně, rozdělených do třech dílčích dávek. Úvodní dávka může být zvýšena až na 1 200 mg (tj. 6 tablet).
Udržovací terapie: minimální účinnou dávku je třeba stanovit podle individuální k linické odpovědi, obvykle se pohybuje mezi 100 mg až 400 mg amiodaronu denně. Amiokordin lze podávat i obden, je tedy možné užívat 200 mg amiodaronu (1 tableta) obden nebo 100 mg amiodaronu (1/2 tablety) denně.
Vzhledem k protrahova nému účinku amiodaronu j sou možná i „terapeutická okénka“ (2 dny v týdnu).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bod ech 5.1 a 5.2.
Způsob podání
Tablety se polyka jí celé (ale mohou být i rozdrcené), nezávisle na jídle, zapijí se trochou tekutiny.
Tablety mají být užívány pravidelně, ve stejnou denní dobu buď v jednorázové denní dávce nebo rozdělené do dvou nebo třech dávek denně.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivi ta na léčivou látku ne bo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 a hypersenzitivita na jód (jedna 200mg tableta obsahuje přibližně 75 mg jódu)
Sinusová bradykardie a sinoatriální bloky
Sick sinus syndrom, pokud pacient nemá kardiostimulátor (riziko sinusové zástavy)
Poru chy vedení (těžké poruchy AV, bifascikulární nebo trifascikulární), pokud pacient nemá kardiostimulátor
Onemocnění štítné žlázy (tyreoidální dysfunkce )
Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit stav torsade s de pointes ( viz bod 4.5)
Laktace ( viz bod 4.6 )
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní upozornění
Srdeční poruchy (viz bod 4.8):
Příliš vysoké dávky mohou vést k těžké bradykardii a poruchám vedení s projevy idioventrikulárního rytmu, zejména u starších pacientů nebo během léčb y digitalisem. Za těchto okolností má být amiodaron vysazen. Pokud je to nutné mají být podány beta - agonisté nebo glukagon. V případě těžké symptomati cké bradykardie je na zvážení zavedení kardiostimulátoru, protože biologický poločas amiodaronu je dlouhý.
P ři léčbě starších pacientů je třeba opatrnosti, protože se může vyskytnout bradykardie.
Farmakologické působení amiodaronu způsobuje změny na EKG: prodloužení QT intervalu
(prodloužená repolarizace) s možným vývojem vlny U. Tyto změny nejsou známkou toxi city.
V případě výskytu sinoatriálního bloku, AV bloku druhého či třetího stupně nebo bifascikulárního bloku má být léčba přerušena, neboť použití amiodaronu je u těchto stavů kontraindikováno (viz bod
4.3).
Amiodaron má slabý proarytmogenní účinek. Byl hlášen vznik nové arytmie nebo zhoršení léčené arytmie, někdy s fatálními následky. Je důležité, byť obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od proarytmogenního účinku, zda je to nebo není v souvislosti se zhoršením stavu srdce. Proarytmogenní účinek s e obecně vyskytuje v souvislosti s faktory prodloužení QT intervalu , jako jsou lékové interakce a/nebo porucha elektrolytů (viz body 4.5 a 4.8). I přes prodloužení QT intervalu, vykazuje amiodaron nízkou torsadogenní aktivitu.
Závažná bradykardie a srdeční blo káda (viz bod 4.5):
Při užívání režimů zahrnujících sofosbuvir v kombinaci s amiodaronem byly pozorovány život ohrožující případy závažné bradykardie a srdeční blokády.
Bradykardie obecně nastala během hodin až dnů, ale byly pozorovány případy s delší dobou do nástupu, většinou v období do 2 týdnů po zahájení léčby HCV.
Amiodaron má být u pacientů užívajících sofosbuvir používán pouze tehdy, jestliže jiná dostupná antiarytmická léčba není snášena nebo je kontraindikována.
Pok ud je souběžné užívání a miodaronu považováno za nezbytné, doporučuje se, aby pacienti podstoupili monitorování srdeční funkce s hospitalizací po dobu prvních 48 hodin po zahájení souběžného podání, poté má probíhat ambulantní monitorování nebo monitorování srdečního tepu prováděné pacientem, a to každý den po dobu nejméně prvních 2 týdnů léčby.
Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu má být výše popsaným způsobem monitorována srdeční funkce i u pacientů, kteří přestali amiodaron užívat během několika posledních měsíců a kteří z ah ájili léčbu sofosbuvirem.
Všichni pacienti, kteří užívají amiodaron současně se sofosbuvirem, mají být varováni ohledně symptomů bradykardie a srdeční blokády a má jim být doporučeno, aby v případě, že se u nich tyto symptomy objev í, neprodleně vyhledal i lékařskou pomoc.
Hypertyreóza ( viz bod 4.8 ):
Během léčby amiodaronem nebo do několika měsíců po jejím ukončení se může objevit hypertyreóza.
Klinické známky, obvykle mírné, jako např. úbytek hmotnosti, astenie , neklid, zvýšení srdečního pulsu, vznik aryt mie, angina pectoris, městnavé srdeční selhání, mají varovat lékaře. Diagnózu podporuje zřetelnější pokles sérové hladiny ultrasenzitivního TSH (usTSH), zvýšení T a snížení TSH
3 odpovědi na tyreotropní hormon. Může se vyskytnout i zvýšení revezního T (rT ).
3 3
V případech hypertyreózy má být amiodaron vysazen. K úpravě obvykle dochází po několika měsících po ukončení léčby; ačkoli byly hlášeny i závažné případy, někdy fatální. Klinické úpravě předchází normalizace funkčních tyreoidálních testů.
Léčba má být p řizpůsobena každému jednotlivému případu: tyrostatika (která nemusí být vždy účinná), léčba kortikosteroidy, beta - blokátory .
Primární dysfunkce štěpu (PGD – primary graft dysfunction) po transplantaci srdce
V retrospektivních studiích bylo užívání amiod ar onu u příjemců transplantátů před transplantací srdce spojeno s vyšším rizikem primární dysfunkce štěpu (PGS).
PGD je život ohrožující komplikace transplantace srdce, která se projevuje levostrannou, pravostrannou nebo biventrikulární dysfunkcí vznikající během prvních 24 hodin po transplantaci a pro kterou není identifikovatelný druhotný důvod ( viz bod 4.8 ). Závažná PGD může být ireverzibilní.
U pacientů na čekající listině na transplantaci srdce se má rozhodnout o používání alternativního antiarytmika co nejdříve před transplantací.
Oční onemocnění (viz bod 4.8) :
Jestliže se objeví rozmazané vidění nebo dojde k poklesu visu, má být ihned provedeno kompletní oční vyšetření včetně fundoskopie. Objevení se neuropatie optiku a/nebo neuritidy optiku vyžaduje v ysazení amiodaronu, je možný rozvoj slepoty. Pokud se rozmaz a né vidění nebo pokles visu neobjeví, je oftalmologické vyšetření doporučeno jednou ročně.
Jaterní onemocnění (viz bod 4.8) :
Důkladné sledování jaterních testů (aminotransferázy) se doporučuje, j akmile je zahájena léčba amiodaronem, a dále pravidelně během léčby. U perorální a intravenózní formy se během prvních
24 hodin po i.v. podání může vyskytnout akutní postižení jater (včetně závažné hepatocelulární nedostatečnosti nebo jaterního selhání, ně kd y fatálního) a chronické jaterní onemocnění. Dávka amiodaronu má být proto snížena nebo má být léčba přerušena, jestliže dojde k vzestupu aminotransferáz převyšujícímu 3 x normálního hodnoty. Klinické a biologické příznaky chronického jaterního onemocnění způsobené perorálním podáváním amiodaronu mohou být minimální
(he patomegalie, vzestup aminotransferáz až 5 x nad normální rozsah hodnot) a reverzibilní po ukončení terapie, nicméně byly hlášeny i fatální případy. Ačkoli v literatuře nebyly hlášeny příp ady potenciace nežádoucích jaterních účinků alkoholem, pacientům má být při užívání amiodaronu doporučeno omezit příjem alkoholu.
Neuromuskulární poruchy (viz bod 4.8):
Amiodaron může vyvolat periferní senzomotorickou neuropatii a/ne bo myopatii. Oba tyto stavy mohou být závažné, ačkoli rekonvalescence obvykle nastane během několika měsíců po vysazení amiodaronu, nicméně v některých případech ne zcela.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy (viz bod 4.8):
Rozvoj dušnosti a neproduktivního kašle může bý t známkou plicní toxicity amiodaronu
(hypersenzitivní pneumonitida, alveolární/intestinální pneumonitida nebo fibróza, pleuritida, bronchiolitis obliterans organizing pneumonia (BOOP)). Uvedené znaky mohou zahrnovat dušnost
(která může být závažná a nevysvět li telná stavem srdce), neproduktivní kašel a celkové zho r šení zdraví (únava, úbytek hmotnosti a horečka). Nástup je obvykle pomalý, ale může rychle progredovat.
Zatímco většina případů byla hlášena při dlouhodobé léčbě, několik se j ich vyskytlo brzy po z ačát ku léčby.
Pacienti mají být pečlivě klinicky sledováni a před začátkem léčby má být vzata do úvahy možnost rentgenu plic. Během léčby, pokud je podezření na plicní toxicitu, to má být opakováno včetně souvisejících plicních testů a pokud je to možné změř it transfer faktor. Počáteční radiologické změny mohou být těžko odlišitelné od městnání plicních žil. Plicní toxicita byla obvykle reverzibilní po včasném vysazení léčby amiodaronem, s kortikosteroidní léčbou nebo bez ní. Klinické symptomy se často vyřeší během několika týdnů po pomalém zlepšení radiologie a plicních funkcí. Někteří pacienti se mohou zhoršit navzdory vysazení amiodaronu.
Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období b ezprostředně po chirur gi ckém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých – ARDS); může se podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci ( viz body 4.5 a 4.8 ).
Závažné bulózní reakce:
Život ohrožující nebo fatální kožní reakce: Stevensův - Johnsonův s yndrom (SJS) nebo toxick á epidermální nekrolýza (TEN) ( viz bod 4.8). Pokud se vyskytnou příznaky nebo známky SJS, TEN
(např. progredující kožní vyrážka často s puchýři nebo slizničními lézemi) má být léčba amiodaronem okamžitě přerušena.
Lékové interakce (viz bod 4.5) :
Nedopor uč uje se sou běžné užívání amiodaronu s následujícími léky: beta - blokátory, blokátory kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), stimulační laxativa, která mohou způsobit hypokalemii. V případě hypokalemie, jsou nutná nápravná opatř en í a sledování QT intervalu.
V případě torsade s de pointes se nesmějí podat antiarytmika, má být zahájena komorová stimulace, může být intravenózně podán hořčík.
Zvláštní opatření
Nežádoucí účinky (viz bod 4.8) jsou obvykle závislé na dávce, proto má být podána minimální účinná udržovací dávka.
Poruchy kůže a podkožní tkáně (viz bod 4.8):
Pacienti mají být instruováni, aby se během léčby vyhnuli expozici slunci a používali ochranná opatření, protože mohou být přehnaně senzitivní na sluneční záření, což může přetrvávat po několik měsíců po vysazení amiodaronu. Ve většině případů jsou symptomy omezeny na brnění, pálení a erythém po expozici kůže slunečnímu záření, ale byly i případy závažných fototoxických reakcí s puchýři.
Monitorace (viz bod 4.8):
Pře d zahájením terapie je doporučeno pořídit EKG záznam a stanovit hladinu sérového draslíku.
Během léčby je doporučeno sledování aminotransferáz ( viz bod 4.4.1 ) a EKG.
Jelikož amiodaron může vyvolat hypotyreózu nebo hypertyreózu, zvláště u pacientů s onemocn ěním štítné žlázy v anamnéze , při podezření na dysfunkci štítné žlázy a u starších pacientů , se doporučuje klinické a laboratorní (usTSH) vyšetření před podáním amiodaronu. Monitorace má být prováděna během léčby, v 6měsíčních intervalech, a po několik měsíců po přerušení léčby.
Zvláště při chronickém podávání antiarytmik byly hlášeny případy zvýšení komorového defibrilačního a/nebo stimulačního prahu kardiostimulátoru nebo implantovatelného kardiovertu - defibrilátoru.
Antiarytmika moh ou ovlivnit účinnost těc ht o přístrojů. Proto je před léčbou i během léčby amiodaronem doporučeno opakované ověřování jejich funkčnosti.
Tyreoidální abnormality (viz bod 4.8):
Amiodaron obsahuje jód a může tedy interferovat s vychytáváním radiojódu. Nicméně tyreoidální funkční testy (f-T , f-T , usTSH) zůstávají interpretovatelné. Amiodaron inhibuje periferní konverzi
3 4
thyroxinu (T ) a trijodthyroninu (T ) a může být příčinou izolovaných biochemických změn (vzestup
4 3 f-T , f-T v séru bývá nepatrně snížený neb o dokonce v normě) u k li nicky eutyreoidních pacientů.
4 3
V takových případech není důvod k přerušení léčby amiodaronem , pokud není klinicky nebo biologicky (usTSH ) průkazná porucha štítné žlázy.
Podezření na hypotyreózu může být při výskytu následujících obvykle mírných klinických p říznaků:
vzestup hmotnosti, nesnášenlivost chladu, snížená aktivita, výrazná bradykardie. Diagnóza je podpořena zřetelným vzestupem usTSH v séru a zvýšené odpovědi TSH na TRH ( thyrotropin uvolňující hormon). Eutyreoidní stav se obvykle dostaví od 1 do 3 měsíců následujících po přerušení léčby.
Pediatrická populace
Účinnost a bezpečnost amiodaronu u dětí nebyla dosud stanovena. Podávání pediatrickým pacientům se proto nedoporučuje.
Amiokordin obsahuje laktosu.
Pacienti se vzá c nými dědičnými problémy s in to lerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce
Léčiva, která vyvolávají torsade s de pointes ne bo prodlužují QT interval
Léčiva vyvolávající torsade s de pointes
Kombinace amiodaronu s léčivy, které mohou vyvolat torsade s de pointes jsou kontraindikovány (viz bod 4.3) :
A ntiarytmika třídy Ia - např. chinidin, prokainamid, d isopyramid;
Antiarymik a třídy III - např. sotalol, bretylium;
D alší léčiva bez antiarytmického účinku:
intravenózní erythromycin, injekční kotrimoxazol nebo pentamidin kvůli zvýšenému riziku potenciálně letální komorové tachykardie typu torsade s de pointes;
některá anti psychotika - např. chlorpromazin, levomepromazin, flufenazin, haloperidol, sulpirid, amisulprid, ziprasidon, risperidon, kvetiapin, klozapin, zotepin, olanzapin a sertindol;
lithium a tricyklick á antidepresiva - např. doxepin, mapro tilin, amitryptylin;
n ěkterá antihistaminika - např. terfenadin, astemizol, mizolastin;
antimalarika - např. chinin, meflochin, chlorochin, halofantrin ,
moxifloxacin.
Léčiva prodlužující QT interval
Společné podávání přípravků prodlužujících QT inte rval s amiodaronem (jako je klarithromycin) musí probíhat vždy na základě důsledného posouzení potenciálních rizik a výhod pro pacienta vzhledem k tomu, že může dojít k vyvolání torsade s de pointes a pacient musí být stále monitorován ohledně prodloužení Q T intervalu.
Pacienti léčení amiodaronem nemají užívat fluorchinolony (souběžné podání s moxif loxacinem je kontraindikováno). U pacientů užívajících amiodaron s fluorochinolony byly hlášeny vzácné případy prodloužení QT intervalu s torsades de pointes nebo bez něho ( viz bod 4.3 ).
Léčiva snižující srdeční frekvenci nebo způsobují poruchu automacie nebo vedení
Kombinace s těmito léčivy není doporučena :
- beta- blokátory a blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (verapamil, diltiazem) - může dojít k potenciaci negat iv ně chronotropních vlastností (vážná bradykardie) nebo zpomalení vedení.
Léčiva, která mohou způsobit hypokalemii
K ombinace s těmito léčivy není doporučena :
- stimulační laxativa, která mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko torsa des de pointes
S opatrn ostí lze amiodaron kombinovat s následujícími léčivy, které také mohou vyvolat hypokalemii a/nebo hypomagnezemii:
diuretika způsobující hypokalemii , samotná i v kombinaci
systémové kortikoidy (gluko-, mineralo-), tetrakosaktid
intravenózní amfoteri cin B.
Je nezbytná prevence hypokalemie (a úprava hypokalemie). V případě hypokalemie, jsou nutná nápravná opatření a sledování QT intervalu. V případě torsades de pointes se nesmějí podat antiarytmika, má být zahájena komorová stimulace, může být intravenózně podán hořčík.
Celková anestezie (viz body 4.4 a 4.8)
Je potřeba opatrnost během celkové anestezie nebo při vysokých dávkách oxygenoterapie.
Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestezií: bradykard ie
(neodpovídající na at ropin), hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej .
Ve velmi vzácných případech byly hlášeny závažné, někdy fatální respirační komplikace (akutní syndrom respirační tísně dospělých). Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci.
Farmakokinetické interakce
Působení amiodaronu na ostatní léčivé přípravky
Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a glykoprotein-P (gp-P) a mohou zvýšit expozici jejich substrátům.
Vzhledem k dlouhému biologickému poločasu amiodaronu může dojít k interakcím po několika měsících od ukončení léčby amiodaronem.
Substráty glykoproteinu -P
Amiodaron je inhibitor glykoproteinu-P (gp- P). Při společném podávání se substráty gp - P se očekává zvýšení jejich expo zice.
Digitalis: mohou se objevit poruchy automacie (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního vedení (pokles clearance). Je třeba monitorovat EKG, plazmatickou hladinu digoxinu a pacienti m ají být sledováni ohledně příznaků digitalisové toxicity. Může být nutné upravit léčebnou dávku digitalisu.
Dabigatran : vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu s dabigatranem. Dávku může být potřeba upravit dle informace o léčivém přípravku obsahujícím dabigatran.
Substráty CYP2C9
A miodaron zvyšuje plazmatickou koncentraci perorálních antikoagulancií (warfarin) a fenytoinu inhibicí CYP2C9.
W arfarin: kombinace warfarinu s amiodaronem může vést ke zvýšení účinku warfarinu a tím zvýšit riziko krvácení. Je nezbytné sledovat protrombinový čas (INR) častěji a podle aktuálních hodnot upravit dávku warfarinu během léčby amiodaronem i po jeho vysazení.
- Fenytoin: kombinace fenytoinu s amiodaronem může vést k předávkování fenytoinem , vyvolávajícímu neurologické příznaky. Musí se provádět klinické sledování a dávka fenytoinu musí být snížena, jakmile se objeví příznaky předávkování. Je tedy zapotřebí stanovovat plazmatické hladiny fenytoinu.
Substráty CYP2D6
- Flekainid : vzhledem k t omu, že flekainid je metabolizován převážně CYP2D6, inhibicí tohoto izoenzymu může amiodaron zvýšit plazmatické hladiny flekainidu; doporučuje se snížit dávku flekainidu o 30 - 50 % a u pacientů pečlivě monitorovat nežádoucí účinky (závrať , nevolnost a tře s) . Sledování plazmatických hladin flekainidu se v takových případech silně doporučuje.
I nterakce může vyvinout až v průběhu týdnů a jelikož je amiodaron vylučován z těla pomalu,
je pravděpodobné, že interakce přetrvává ještě několik týdnů po vysazení.
Su bstráty CYP3A4
Pokud jsou takové léky podávány souběžně s ami odaronem, inhibitorem CYP3A4, může to vést k vyšší hladině jejich plazmatických koncentrací, což může vést k možnému zvýšení jejich toxicity:
Cyklosporin A: plazmatické hladiny cyklosporinu se při použití v kombinaci mohou zvýšit až dvojnásobně. Snížení dávky cyklosporinu může být nutné k udržení plazmatických hladin v terapeutickém rozsahu.
Fentanyl: kombinace fentanylu s amiodaronem může zvýšit farmakologický účinek fentanylu a zvýšit riziko jeho toxicity.
Statiny: riziko svalové toxicity (např. rabdomyolýzy) je zvýšeno při souběžném podání amiodaronu se statiny, které jsou metabolizovány CYP3A4 jako je simvastatin, atorvastatin a lovastatin. Při souběžném použití s amiodaronem se doporučuje užívat statiny, které se nemetabolizují CYP3A4.
J iné léky metabolizované cytochromem CYP3A4: příklady takových léků jsou lidokain, sirolimus, takrolimus, sildenafil, fentanyl, midazolam, triazolam, dihydroergotamin, ergotamin a kolchicin.
Účinek jiných léčiv na amiodaron
Inhibitory CYP3A4 a inhibitory CYP2C8 mo hou mít potenciál inhibovat metabolismus amiodaronu a zvýšit jeho expozici.
Během léčby amiodaronem se doporučuje vyhnout se CYP3A4 inhibitorům (grapefruitový džus a některé léčivé přípravky) .
D alší lékové interakce amiodaronu
Souběžné podávání amiodaronu s režimem obsahujícím sofosbuvir může vést k závažné symptomatické bradykardii.
Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, je doporučeno monitorování srdeční f unkce ( viz bod
4.4 ).
4.6 Fertilit a, těhotenství a kojení
Těhotenství
Vzhledem k účinkům na štítnou žlázu plodu může být amiodaron podáván v těhotenství pouze v závažných případech, kdy jiné léčebné metody selhaly nebo nejsou možné. Doba léčby má být co nejkratší.
Kojení
Amiodaron je vyl učován ve významném množství do lidského mateřského mléka, v období laktace je tedy kontraindikován.
Fertilita
Nejsou k dispozici data týkající se fertility.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Podle bezpečnostních údajů o amiodaronu nebylo zaznamenáno, že by amiodaron negativně ovlivňoval schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Následující nežádoucí účinky jsou roztříděny podle třídy orgánových systémů a zařazeny do seznamu dle frekvence výskytu podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10);
méně časté (≥ 1/1 000 až ≤ 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až ≤ 1/1 000); velmi vzácné (≤1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Poruchy krve a lymfatického systému
Ve lmi vzácné:
- hemolytická anémie, aplastická ané mie, trombocytopenie
Není známo:
- neutropenie, agranulocytóza
Poruchy imunitního systému
Není známo:
- angioneurotický edém (Quinckeho edém), anafylaktická reakce, anafylaktický šok
Endokrinní poruchy (viz bod 4.4)
Časté:
- hypothyreoidismus, hyperthyreoidismus, někdy smrtelný
Velmi vzácné:
- syndrom nepatřičné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)
Poruchy metabolismu a výživy
Není známo:
- snížená chuť k jídlu
Psychiatrické poruchy:
Časté:
- snížené libido
Není známo:
- delirium (včetně zmatenosti) , halucinace
Poruchy nervo vého systému
Časté:
- extrapyramidový třes, jehož regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, noční můry, poruchy spánku
Méně časté:
- periferní senzomotorická neuropatie a/nebo myopatie, obvykle reverzibilní po vysazení léku ( viz bod 4.4 )
Ve lmi vzácné:
- cerebelární ataxie, jejíž regrese se obvykle objeví po snížení dávky nebo vysazení, benigní intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest hlavy, závrať
Není známo:
- parkinsonismus, parosmie
Poruchy oka
Velmi časté:
- mikrodepozita v rohovce obvykle omezená na oblast pod papilou, která jsou obvykle rozpoznatelné pouze vyšetřením štěrbinovou lampou. Depozita mohou být spojena s barevnými kruhy při oslnění nebo s rozostřeným viděním. Rohovková mikrodepozita se skládají z komplexů tukových depozit a jsou reverzibilní po přerušení léčby. Depozita jsou v zásadě považována za benigní a nevyžadují přerušení léčby amiodaronem.
Velmi vzácné:
- neuropatie optiku /neuritidy, která může vé st k rozvoji slepoty ( viz bod 4.4 )
Srdeční poruchy
Časté:
- bradykardie, převážně středně těžká a závisející na dávce
Méně časté:
- začátek nebo zhoršení arytmie, někdy následovaná srdeční zástavou ( viz body 4.4 a 4.5 ), převodní poruchy (sinoatriální blok, AV blok různého stupně) ( viz bod 4.4 )
Velmi vzácné:
- významná bradykardie nebo sinusová zástava u pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu a/nebo u starších pacientů.
Není známo:
- torsades de pointes ( viz body 4.4 a 4.5 )
Cévní poruchy
Velmi vzácné:
- vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté:
- plic ní toxicita (hypersenzitivní pneumonitida, alveolární/intersticiální pneumonitida nebo fibrosa, pleuritida, organizující se obliterující bronchiolitická pneumonie (BOOP)), někdy smrtelná (viz bod 4.4)
Velmi vzácné:
- bronchospazmus u pacientů s těžkou resp irační nedostatečností a zvláště u astmatických pacientů, po chirurgickém zákroku (možná interakce s vysokou koncentrací kyslíku) ( viz body
4.4 a 4.5 )
Není známo:
- pulmonální krvácení
Gastrointes tinální poruchy
Velmi časté:
- benigní gastrointestinální příznaky (nauzea, zvracení, nechutenství) obvykle se objevující při vzestupných dávkách a ustupující s poklesem dávky
Časté:
- zácpa
Méně časté:
- sucho v ústech
Není známo:
- pankreatitida (akutní)
Poruch y jater a žlučových cest (viz bod 4.4)
Velmi časté:
- izolova ný vzestup sérových transamináz, který je obvykle středně závažný (1,5x až 3x nad normu), objevující se v začátku léčby. Toto se může vrátit do normy po snížení dávky nebo dokonce spontánně.
Časté:
- akutní onemocnění jater s vysokými transaminázami a/nebo žloutenkou, včetně jaterního selhání, které někdy bývá smrtelné
Velmi vzácné:
- chronické onemocnění jater (pseudoalkoholová hepatitida, cirhóza), někdy smrtelná
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vel mi časté:
- fotosenzitivita (viz bod 4.4)
Časté:
- ekzém, břidlicově šedivá nebo modravá kožní pigmentace v případech dlouhodobé léčby vysokými denními dávkami; tyto pigmentace pomalu vymizí po přerušení léčby
Velmi vzácné:
- zarudnutí v průběhu probíhající radioterapie, kožní vyrážka, obvykle nespecifická, exfoliativní dermatitida, alopecie
Není známo:
- kopřivka, závažné kožní reakce jako toxická epidermální nekrolýza (TEN), Stevensův -
Johnsonův syndrom (SJS), bulózní dermatitida, léková reakce s eosinofilií a systémovými příznaky (DRESS)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Není známo:
- lupus-like syndrom
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné:
- epididymitis, impotence
Vyšetření
Velmi vzácné:
- vzestup kreatininu v krvi
Poranění, otravy a procedurální komplikace
Není známo:
- primární dysfunkce štěpu po transplantaci srdce ( viz bod 4.4 )
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit -nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Poměrně časté a závažné nežádoucí účinky mohou obvykle indikovat předávkování. Ve většině případů stačí snížit dávku nebo přechodně přerušit podávání amiodaronu a sledovat pacienta (krevní tlak, EKG).
Příznaky
Při požití velkého množství tablet může dojít k hypotenzi, bradykardii, poruchám atrioventrikulárního vedení a poškození jater.
Léčba
Výplach žaludku, podávání živočišného uhlí a salinických laxativ. Pacient musí být pečlivě sledován
(zejména krevní tlak a EKG). Léčba je symptomatická. Neexistuje žádné specifické antidotum.
Hemodi alýza není při odstraňování amiodaronu z těla účinná. Možná bradykardie může být léčena atropinem, agonisty beta- receptorů, glukagonem nebo dočasným kardiostimulátorem.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTN OSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická sk upina: kardiaka, antiarytmika (III. třída podle Vaughan -Williamsovy klasifikace), ATC kód: C01BD01 .
Farmakodynamické účinky
Antiarytmické:
Prodloužení 3. fáze akčního potenciálu, které vede k p oklesu proudu draslíku.
Toto prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.
Snížení sinusové automaticity vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
Nekompetitivní alfa - a beta- adrenergní inhibice.
Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus rychlý.
Intr aventrikulární vedení není ovlivněno.
Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na atriální, nodální i ventrikulární úrovni.
Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní perio dy v přídatných atrioventrikulárních spojích.
Antianginózní:
Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby kyslíku.
Nekompetitivní alfa - a beta- adrenergní inhibice.
Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svalstvo koronárních arteriol.
Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.
Jiné:
Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.
Pediatrická populace
Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů s různými arytmiemi. V pediatrických klinických studiích byly užity následující dávky.
Perorální
Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7 až 10 dní (ne bo 500 mg/m2 /den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla) .
Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m 2 /den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla) .
5.2 Fa rmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Amiodaron se absorbuje po malu a proměnlivě.
Distribuce
Distribuční objem je velký (více než 66 l/kg, tj. více než 5 000 l). Většina amiodaronu je distribuována v adipózní tkáni. Vysoce prostupuje orgány s velkým zastoupením adipózní tkáně, jako např. plíce, lymfatické uzliny, srdce, játra, pankreas, ledviny, svalová tkáň a štítná žláza.
Průměrná biologická dostupnost amiodaronu je přibližně 40 až 50 %.
Maximální plazmatická koncentrace po jedné dávce je dosažena po 2 až 10 hodinách. Při delší léčbě se maximálních koncentrací v pla změ dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců.
Biotransformace
Amiodaron je metabolizován hlavně v játrech a částečně ve střevě (tj. ve střevní sliznici).Amiodaron je metabolizován hlavně prostřednictvím CYP3A4 a také CYP2C8. Hlavní metabolické po chody jsou desethylace (v játrech) a N - dealkylace (ve střevech). Hlavním metabolitem amiodaronu je mono -Ndesethylamiodaron (desethylamiodaron), který je farmakologicky aktivní.Amiodaron a jeho m etabolit desethylamiodaron potenciálně vykazují in vitro schopnost inhibovat CYP1A1, CYP1A2, CYP2C9,
CYP2D6, CYP3A4, CYP2B6. Amiodaron a jeho metabolit desethylamiodaron mají rovněž potenciál inhibovat přenašeč P -gp. In vivo data popisují, že amiodaron a j eho metabolit desethylamiodaron inhibují enzymy CYP3A4, CYP2C9, CYP2D6, CYP1A1, CYP1A2 a přenašeč P -gp.
Eliminace
Amiodaron se vylučuje převážně žlučí (ve stolici). Jelikož eliminace močí je nepatrná, u pacientů
s renálním selháním není nutná úprava dávky .
Eliminační poločas po jedné dávce je průměrně 3,2 až 20,7 hodin, clearance je 0,14 až 0,69 l/min.
Po delším podávání je eliminační poločas velmi dlouhý, tj. 13 až 103 dní (53 ± 24 v průměru).
Po ukončení léčby eliminace pokračuje několik měsíců.
Během prvních dnů léčby se lék akumuluje v těle. K eliminaci dochází po několika dnech a rovnovážná plazmatická koncentrace se dosahuje postupně, během několika týdnů či měsíců.
Vzhledem k výše uvedené charakteristice by měla být léčba zahájena zaváděcí dávkou, ab y bylo rychle dosaženo takových koncentrací ve tkáních, které jsou nutné pro terapeutickou účinnost.
Klinický antiarytmický účinek je pozorován asi za 7 dní a maximální účinek za 15 až 30 dní.
Po ukončení léčby terapeutický účinek přetrvává 10 dní až jeden měsíc.
Amiodaron prostupuje placentární bariérou. Také se vylučuje do lidského mateřského mléka.
Amiodaron se nevylučuje hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou.
Pediatrická populace
Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích, jež jsou k dispozici u pediatrických pacientů, nebyly zaznamenány žádné rozdíly v porovnání s dospělými pacienty.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Po jednorázovém podání je amiodaron téměř netoxický.
Při opakovaném podání se po dobu několika týdnů objevují následující změny:
h yperfunkce štítné žlázy – hyperplastické a neoplastické změny folikulů u laboratorních potkanů;
dyslipidóza s infiltrací plic a lymforetikulárního systému makrofágy u psů a potkanů;
fototoxicita a fotosenzibilizace u morčat.
Hodnoty maximální dávky bez toxického účinku jsou nižší než 16 mg/kg/den u potkanů a
12,5 mg/kg/den u psů.
Ve studiích reprodukční toxicity byl zaznamenán pokles fertility a vliv na vývoj potomstva, ale žádné teratogenní účinky. Amiodaron přechází do mateřského mléka. Ve studiích mutage nity nevykazovala látka žádný genotoxický potenciál. Ve dvouleté studii zkoumající kancerogenitu amiodaronu u potkanů byl prokázán u obou pohlaví v klinicky doporučených dávkách vyšší výskyt folikulárních nádorů štítné žlázy (adenomy a/nebo karcinomy). Vzhledem k tomu, že výsledky testů mutagenity byly negativní, vznikly tyto nádory s největší pravděpodobností epigenetickým a nikoli genotoxickým mechanismem. U myší byl pozorován pouze na dávce závislý vznik folikulární hyperplazie štítné žlázy, avšak nikoli vznik karcinomů. Tento vliv amiodaronu na štítnou žlázu potkanů a myší byl nejspíše způsoben vlivem na syntézu a/nebo uvolnění hormonů štítné žlázy. Význam těchto výsledků ve vztahu k lidskému organizmu je nízký.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomoc ných látek
Monohydrát laktosy
Kukuřičný škrob
Povidon
Bezvodý koloidní oxid křemičitý
Magnesium- stearát (E 572)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
5 let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 C.
U chovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Blistr (Al/PVC), příbalová informace, krabička
Velikost balení: 60 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko
8. REGISTRA ČNÍ ČÍSLO(A)
13/018/81-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 7. 5. 1981
Datum posledního prodloužení: 17. 10. 2012
10. DATUM REVIZE TEXTU
- 2022
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv ( www.sukl.cz).