Aripiprazole

SPC197536

SPC197536

Sp. zn. sukls230282/2022

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Aripiprazole Teva 10 mg tablety


Aripiprazole Teva 15 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 10 mg.


Pomocné látky se známým účinkem


59,0 mg laktosy v jedné tabletě.

Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 15 mg.


Pomocné látky se známým účinkem


88,5 mg laktosy v jedné tabletě.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

10 mg


Růžové až světle růžové, podlouhlé tablety s vyraženým „10“ na jedné straně a půlicí rýhou na druhé


straně. Rozměry jsou 8,1 mm x 4,5 mm.


Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

15 mg


Světle žluté, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami s vyraženým „15“ na jedné straně a půlicí


rýhou na druhé straně. Průměr je 7,1 mm.


Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Aripiprazole Teva je indikován k léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 15


let a starších.

Přípravek Aripiprazole Teva je indikován k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u


bipolární poruchy I a k prevenci nové manické epizody u dospělých, u kterých se již převážně manické


epizody vyskytly a jejichž léčba aripiprazolem byla účinná (viz bod 5.1).

Přípravek Aripiprazole Teva je indikován k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u


bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších (viz bod 5.1), léčba může trvat až


12 týdnů.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Schizofrenie


Doporučená počáteční dávka aripiprazolu je 10 mg/den nebo 15 mg/den s udržovací dávkou 15


mg/den, podávaná v dávkovacím schématu jednou denně bez ohledu na jídlo.


Aripiprazol je účinný v rozmezí 10 mg/den až 30 mg/den. Zvýšená účinnost dávek vyšších než denní


dávka 15 mg nebyla prokázána, ačkoli pro jednotlivé pacienty mohou být prospěšné vyšší dávky.


Maximální denní dávka nemá překročit 30 mg.

Manické epizody u bipolární poruchy I


Doporučená počáteční dávka aripiprazolu je 15 mg podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na


jídlo, buď v monoterapii nebo v kombinované léčbě (viz bod 5.1). U některých pacientů mohou být


přínosnější vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá překročit 30 mg.

Prevence recidivy manických epizod u bipolární poruchy I


Při prevenci recidivy manických epizod u pacientů, kteří již užívali aripiprazol v monoterapii nebo


kombinované terapii, léčba pokračuje ve stejné dávce. Úprava denní dávky včetně jejího snížení má


být zvážena na základě klinického stavu.

Pediatrická populace

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších


Doporučená dávka aripiprazolu je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo.


Léčba má být zahájena jiným léčivým přípravkem, titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo


doporučené denní dávky 10 mg. Pokud je to vhodné, další zvyšování dávek má být podáváno v 5mg


přírůstcích, aniž by se překročila maximální denní dávka 30 mg (viz bod 5.1).


Aripiprazol je účinný v dávkovacím rozpětí 10 mg/den až 30 mg/den. Zvýšený účinek při dávkách


vyšších než denní dávka 10 mg se neprokázal, ačkoli jednotliví pacienti mohou mít z vyšší dávky


prospěch.


Užívání aripiprazolu se nedoporučuje u pacientů se schizofrenií mladších 15 let, protože údaje o


bezpečnosti a účinnosti nejsou dostačující (viz body 4.8 a 5.1).

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších


Doporučená dávka aripiprazolu je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo.


Léčba má být zahájena jiným léčivým přípravkem, titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo


doporučené denní dávky 10 mg.


Délka léčby nutná ke kontrole příznaků má být co nejkratší a nesmí překročit 12 týdnů. Zvýšený


účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se neprokázal a denní dávka 30 mg je spojena s


podstatně vyšším výskytem významných nežádoucích účinků včetně těch souvisejících s EPS,


somnolencí, únavou a zvýšením hmotnosti (viz bod 4.8). Dávky vyšší než 10 mg denně mají tedy být


užívány jen ve výjimečných případech a za přísného klinického sledování (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).


U mladších pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků spojených s aripiprazolem. Proto se


aripiprazol nedoporučuje používat u pacientů mladších 13 let (viz také body 4.8 a 5.1).

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou


Bezpečnost a účinnost aripiprazolu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. V


současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná


doporučení ohledně dávkování u dětí.

Tiky spojené s Touretteovým syndromem

Bezpečnost a účinnost aripiprazolu u dětí a dospívajících ve věku od 6 do 18 let nebyla dosud


stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit


žádná doporučení ohledně dávkování.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater


Pacienti s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení


pro pacienty s těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná.


Dávkování u těchto pacientů má být stanoveno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg má být


u pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin


Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování.

Starší pacienti


Bezpečnost a účinnost aripiprazolu v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární poruchy I


u pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace má


být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4).

Pohlaví


Pacientky nevyžadují úpravu dávkování. (viz bod 5.2).

Kuřáci


Vzhledem ke způsobu metabolizmu aripiprazolu kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz bod 4.5).

Úprava dávky z důvodu interakcí


V případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být


dávka aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí,


dávka aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5).


V případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů CYP3A4 má být dávka aripiprazolu


zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z kombinované terapie vyřazen, dávka aripiprazolu má být snížena na


doporučenou dávku (viz bod 4.5).

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety dispergovatelné v ústech nebo perorální roztok lze použít jako alternativu k tabletám


přípravku Aripiprazole Teva u pacientů, kteří mají problémy s polykáním tablet (viz také bod 5.2).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zlepšení klinického stavu pacienta se v průběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech


až týdnech. Pacienti mají být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období.

Sebevražedné sklony


Výskyt sebevražedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a poruchám nálady a v


některých případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby včetně léčby


aripiprazolem (viz bod 4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce


rizikových pacientů.

Kardiovaskulární onemocnění


Aripiprazol se má užívat s opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt


myokardu nebo ischemická choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality srdečního


převodu), cerebrovaskulárním onemocněním, stavy, které by mohly pacienty predisponovat k


hypotenzi (dehydratace, hypovolémie a léčba antihypertenzivy) nebo s hypertenzí včetně akcelerované


nebo maligní.

Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního tromboembolismu (VTE). Protože se


u pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, mají být zjištěny


všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a mají být provedena


preventivní opatření.

Prodloužení QT intervalu


V klinických studiích s aripiprazolem byla incidence prodloužení intervalu QT srovnatelná s


placebem. Aripiprazol má být používán s opatrností u pacientů s prodloužením QT intervalu v rodinné


anamnéze (viz bod 4.8).

Tardivní dyskineze


V jednoletých nebo kratších klinických studiích byly případy akutní dyskineze vzniklé v průběhu


léčby aripiprazolem hlášeny méně často. Pokud se u pacienta, užívajícího aripiprazol známky a


příznaky tardivní dyskineze objeví, má se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8).


Tyto příznaky se mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby.

Jiné extrapyramidové příznaky


V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus.


Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit


snížení dávky a přísné klinické sledování.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)


NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly


v souvislosti s léčbou aripiprazolem hlášeny vzácné případy NMS. NMS se klinicky manifestuje


hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního


nervového systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a srdeční


arytmie). Mezi další příznaky může patřit zvýšení kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza)


a akutní selhání ledvin. Avšak byly hlášeny případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rhabdomyolýza


nebyly nutně v souvislosti s NMS. Objeví-li se u pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS


nebo nevysvětlitelná vysoká horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání všech


antipsychotik, včetně přípravku s obsahem aripiprazolu, musí být přerušeno.

Záchvaty


V klinických studiích byly méně často hlášeny případy záchvatů v průběhu léčby aripiprazolem. Proto


u pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy provázené záchvaty,


vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8).

Starší pacienti s psychotickými příznaky spojenými s demencí


Zvýšená mortalita


Ve třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí:


56 až 99 let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou nemocí měli


pacienti léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině


pacientů léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7% v placebové skupině. Ačkoliv příčiny


úmrtí byly různé, většina úmrtí se zdála být buď původu kardiovaskulárního (např. srdeční selhání,


náhlá smrt) nebo infekčního (např. pneumonie) (viz bod 4.8).

Cerebrovaskulární nežádoucí účinky

Ve stejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní


mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk:84 let, rozpětí: 78 až 88


let). Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů


ve srovnání s 0,6 % pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky


významný, avšak v jedné studii s fixní dávkou byl signifikantní vztah mezi dávkou a výskytem


cerebrovaskulárních nežádoucích účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8).

Aripiprazol není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí.

Hyperglykemie a diabetes mellitus


Hyperglykemie, v některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem


nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu.


Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a


výskyt diabetu v rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné


signifikantní rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků spojených s hyperglykemií (včetně diabetu)


anebo v abnormálních glykemických laboratorních hodnotách ve srovnání s placebem. Konkrétní


odhady rizika umožňující přímé srovnání nežádoucích účinků spojených s hyperglykemií u pacientů


léčených aripiprazolem a jinými atypickými antipsychotiky nejsou dostupné. Pacienti léčení jakýmkoli


antipsychotiky, včetně aripiprazolu, mají být sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykemie


(polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem mellitem nebo s faktory rizikovými


pro diabetes mellitus mají být pravidelně sledováni z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance


(viz bod 4.8).

Hypersenzitivita


Při podávání aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, charakterizované alergickými


příznaky (viz bod 4.8).

Zvýšení tělesné hmotnosti


Zvýšení tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli


komorbiditám, užívání antipsychotik, o nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti,


nevhodnému životnímu stylu, což může vést k těžkým komplikacím. Během postmarketingového


sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k


němu dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes v anamnéze,


onemocnění štítné žlázy nebo adenom hypofýzy. V klinických studiích nebylo prokázáno, že


aripiprazol způsobuje klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti u dospělých (viz bod 5.1). V


klinických studiích u dospívajících pacientů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem


prokázalo zvýšení tělesné hmotnosti. Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s


bipolární mánií monitorovat. Pokud je nárůst tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit


snížení dávky (viz bod 4.8).

Dysfagie


Ezofageální dysmotilita a aspirace byly spojeny s užíváním antipsychotik, včetně aripiprazolu.


Aripiprazol má být užíván s opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie.

Patologické hráčství a poruchy kontroly impulzivního chování


Pacienti mohou při užívání aripiprazolu pociťovat větší nutkání, zejména k hazardnímu hraní, a


neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé


nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je


důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na


rozvoj nových nebo zesílení stávajících nutkání v oblasti hráčství, sexuálních nutkání, kompulzivního


nakupování, záchvatovitého nebo kompulzivního přejídání se nebo jiných nutkání během léčby


aripiprazolem. Je třeba mít na paměti, že příznaky poruch kontroly impulzivního chování mohou být


spojeny se základním onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když


byla dávka snížena nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou poruchy kontroly impulzivního chování

rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu


rozvinou taková nutkání, zvažte snížení dávky nebo vysazení léku (viz bod 4.8).

Pacienti s komorbiditou poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)


Přestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené


údaje o současném podávání aripiprazolu a stimulancií; proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou


tyto léčivé přípravky podávány současně.

Pády


Aripiprazol může způsobit somnolenci, posturální hypotenzi a motorickou a senzorickou nestabilitu,


což může vést k pádům. Při léčbě rizikovějších pacientů (např. seniorů nebo oslabených pacientů) je


třeba dbát zvýšené opatrnosti a zvážit zahájení léčby nižší dávkou (viz bod 4.2).

Pomocné látky

  • Laktosa
    Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem
    laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
  • Sodík
    Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to
    znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenzních léčivých přípravku kvůli svému


antagonismu k α₁- adrenergním receptorům.

Vzhledem k primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost


podávání aripiprazolu v kombinaci s alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS,


které mají podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8).

Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval


QT nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost.

Možnost ovlivnění aripiprazolu jinými léčivými přípravky


H₂ antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu,


ale tento účinek není považován za klinicky relevantní.

Aripiprazol je metabolizován více způsoby pomocí enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí


enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují žádnou úpravu dávkování.

Chinidin a jiné inhibitory CYP2D6


V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 (chinidin) hodnoty AUC


aripiprazolu o 107%, zatímco Cmax nezměnil. Hodnoty AUC a Cmax aktivního metabolitu, dehydro-


aripiprazolu, byly sníženy o 32 % resp. o 47 %. Dávka aripiprazolu při současném podávání s


chinidinem má být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné


inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a paroxetin, mají podobný účinek, a tudíž se má použít


podobné snížení dávkování.

Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů


V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 (ketokonazol) hodnoty AUC a Cmax


aripiprazolu o 63 % resp. o 37 %. Hodnoty AUC a Cmax dehydro-aripiprazolu se zvýšily o 77 % resp. o


43%. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 s látkami, které jsou metabolizovány pomocí


CYP2D6 jen slabě, může vyústit ve vyšší plazmatické koncentrace aripiprazolu ve srovnání s těmi,


které jsou CYP2D6 metabolizovány významně. Pokud se zvažuje současné podání ketokonazolu nebo

jiných silných CYP3A4 inhibitorů s aripiprazolem, možný přínos pro pacienta má převážit možná


rizika. V případě současného podávání ketokonazolu a aripiprazolu, dávka aripiprazolu má být snížena


na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP3A4, jako je


itrakonazol a inhibitory HIV proteáz mají podobný účinek, a tudíž se má použít podobné snížení


dávkování (viz bod 4.2).


Po vysazení inhibitorů CYP2D6 nebo CYP3A4 se dávka aripiprazolu má zvýšit na úroveň, která


předcházela zahájení průvodní terapie.


Při souběžném podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. diltiazem) nebo CYP2D6 (např.


escitalopram) s aripiprazolem může dojít k mírnému zvýšení koncentrací aripiprazolu v plazmě.

Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4


Při souběžném podávání karbamazepinu, silného induktoru CYP3A4, a perorálně podávaného


aripirazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry


hodnot Cmax a AUC pro aripiprazol byly o 68 % resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu


(30 mg) samotného. Obdobně, geometrické průměry hodnot Cmax a AUC pro dehydro-aripiprazol byly


po podání karbamazepinu o 69 % resp. 71 % nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným


aripiprazolem.


Je-li aripiprazol podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu má být dvojnásobná. Při


souběžném podávání aripirazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin,


fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a


proto mají být provázeny podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 má


být dávka aripiprazolu snížena na doporučené dávky.

Valproát a lithium


Byl-li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám


koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s aripiprazolem


zároveň podává valproát nebo lithium.

Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem


V klinických studiích neměl aripiprazol v denní dávce 10 mg/den až 30 mg/den signifikantní vliv na


metabolizmus substrátů CYP2D6 (poměr dextrometorfan/3-methoxymorfinan), CYP2C9 (warfarin),


CYP2C19 (omeprazol) a CYP3A4 (dextrometorfan). Navíc aripiprazol a dehydro-aripiprazol in vitro


neprokázal schopnost ovlivnit metabolizmus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné,


že by aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované


těmito enzymy.

Při souběžném podávání aripiprazolu s valproátem, lithiem nebo lamotriginem nedošlo k žádným


klinicky významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu.

Serotoninový syndrom


U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a


příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při současném podávání léčivých přípravků se


serotonergními účinky, jako jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu / inhibitory zpětného


vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SSRI/SNRI), nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že


zvyšují koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství


Neexistují adekvátní dobře kontrolované studie aripiprazolu u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené


vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly


vyloučit možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí být doporučeno, aby v průběhu


léčby aripiprazolem informovaly svého lékaře o tom, že otěhotněly nebo otěhotnět v průběhu léčby


aripiprazolem zamýšlejí. Vzhledem k nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám

vyvolaným reprodukčními studiemi na zvířatech, se tento lék nemá během těhotenství užívat, aniž by


očekávaný přínos jasně ospravedlnil potenciální riziko pro plod.


U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně aripiprazolu) během třetího trimestru


těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo


abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy


agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení.


Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni (viz bod 4.8).

Kojení


Aripiprazol/metabolity se vylučují do mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení


pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit


léčbu aripiprazolem.

Fertilita


Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Aripiprazol má malý až mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje kvůli potenciálním


účinkům na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané vidění, diplopie


(viz bod 4.8).

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

V placebem kontrolovaných klinických studiích byly nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky


akatizie a nauzea, každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených perorálním aripiprazolem.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou aripiprazolem jsou uvedeny v tabulce níže.


Tabulka vychází z nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a/nebo při post-


marketingovém užívání.


Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence: velmi časté


(≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až


< 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině


jsou nežádoucí účinky uvedeny dle klesající závažnosti.

Frekvence nežádoucích účinků hlášených po uvedení přípravku na trh nelze stanovit, jelikož jsou


odvozeny ze spontánních hlášení. V důsledku toho je frekvence těchto nežádoucích účinků


kvalifikována jako "není známo".

Časté Méně časté Není známo
Poruchy krve a
lymfatického systému
Leukopenie
Neutropenie
Trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému
Alergická reakce (např.
anafylaktická reakce,
angioedém včetně otoku
jazyka, otoku obličeje,
svědění alergického
původu nebo kopřivky)
Endokrinní poruchy Hyperprolaktinémie
Snížená hladina
prolaktinu v krvi
Diabetické
hyperosmolární kóma
Diabetická ketoacidóza,
Poruchy
metabolismu a výživy
Diabetes mellitus Hyperglykemie Hyponatremie
Anorexie
Psychiatrické
poruchy
Insomnie
Úzkost
Neklid
Deprese
Hypersexualita
Pokus o sebevraždu
Sebevražedné myšlenky
a dokonaná sebevražda
(viz bod 4.4)
Patologické hráčství
Poruchy kontroly
impulzivního chování
Záchvatovité přejídání se
Kompulzivní nakupování
Poriománie
Agrese
Agitovanost
Nervozita
Poruchy nervového
systému
Akatizie
Extrapyramidová
porucha
Tremor
Bolest hlavy
Sedace
Somnolence
Závratě
Tarditivní diskineze
Dystonie
Syndrom neklidných
nohou
Neuroleptický maligní
syndrom
Záchvaty křečí typu
grand mal
Serotoninový syndrom
Poruchy řeči
Poruchy oka Rozmazané vidění Diplopie
Fotofobie
Okulogyrická krize
Srdeční poruchy Tachykardie Nevysvětlitelné náhlé
úmrtí
Torsades de pointes
Ventrikulární arytmie
Srdeční zástava
Bradykardie
Cévní poruchy Ortostatická hypotenze Žilní tromboembolismus
(včetně plicní embolie a
hluboké žilní trombózy)
Hypertenze
Synkopa
Respirační, hrudní a
mediastinální
poruchy
Škytavka Aspirační pneumonie
Laryngospasmus
Spasmus orofaryngu
Gastrointestinální
poruchy
Zácpa
Dyspepsie
Nauzea
Hypersekrece slin
Zvracení
Pankreatitida
Dysfagie
Průjem
Břišní diskomfort
Žaludeční diskomfort
Poruchy jater a
žlučových cest
Selhání jater
Hepatitida
Žloutenka
Poruchy kůže a Vyrážka
podkožní tkáně Fotosensitivní reakce
Alopecie
Zvýšené pocení
Léková reakce
s eozinofilií a
systémovými příznaky
(DRESS)
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Rhabdomyelýza
Myalgie
Ztuhlost
Poruchy ledvin a
močových cest
Inkontinence
Retence moči
Stavy spojené s
těhotenstvím,
šestinedělím a
perinatálním
obdobím
Syndrom z vysazení léku
u novorozenců (viz bod
4.6)
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Priapismus
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Únava Poruchy termoregulace
(např. hypotermie,
pyrexie)
Bolest na hrudi
Periferní otok
Vyšetření Hmotnost snížená
Přírůstek hmotnosti
Alaninaminotransferáza
zvýšená
Aspartátaminotransferáza
zvýšená
Gamaglutamyltransferáza
zvýšená
Alkalická fosfatáza
zvýšená
QT prodloužení
Zvýšená glykemie
Zvýšení glykosilovaného
hemoglobinu
Kolísání hladiny glukózy
v krvi
Zvýšení
kreatinfosfokinázy

Popis vybraných nežádoucích účinků

Dospělí

Extrapyramidové symptomy (EPS)


Schizofrenie – v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčení aripiprazolem


nižší celkovou incidenci (25,8 %) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve


srovnání s pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované


placebem byla incidence ESP 19% u pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících

placebo. V jiné dlouhodobé 26týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 14,8 % u pacientů


léčených aripiprazolem a 15,1 % u pacientů léčených olanzapinem.

Manické epizody u Bipolární poruchy I – ve 12týdenní kontrolované studii byl výskyt EPS 23,5 % u


pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii


byl výskyt EPS 26,6 % u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V


dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byl výskyt EPS 18,2% u pacientů


léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo.

Akatizie


V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 % u pacientů s bipolární poruchou léčených


aripiprazolem a 3,2 % u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených


aripiprazolem byl výskyt akatizie 6,2 % a 3,0 % u schizofrenních pacientů užívajících placebo.

Dystonie


Skupinový efekt: Symptomy dystonie, dlouhotrvající abnormální kontrakce svalových skupin, se


mohou objevit u citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby. Mezi symptomy dystonie patří:


křeče krčních svalů, někdy progredujících až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání


a/nebo protruze jazyka. I když se tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší


závažností se objevují u vysoce účinných a ve vyšších dávkách podávaných antipsychotických


léčivých přípravků první generace. Zvýšené riziko akutní dystonie bylo pozorováno u mužů a


mladších věkových skupin.

Prolaktin


V klinických studiích pro schválené indikace a v a v postmarketingových studiích bylo u aripiprazolu


pozorováno jak zvýšení, tak snížení hladiny prolaktinu v séru oproti výchozím hodnotám (viz bod


5.1).

Laboratorní parametry


Srovnání aripiprazolu a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky


signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo


žádné medicínsky významné odlišnosti. Většinou přechodné a asymptomatické zvýšení CPK


(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 % pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0%


pacientů, kteří dostávali placebo.

Pediatrická populace

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších


V krátkodobé placebem kontrolované klinické studii zahrnující 302 dospívajících (13 až 17 let) se


schizofrenií byly četnost výskytu a typy nežádoucích účinků podobné jako u dospělých kromě


následujících nežádoucích účinků, které byly hlášeny častěji u dospívajících užívajících aripiprazol,


než u dospělých užívajících aripiprazol (a mnohem častěji než u placeba):


Somnolence/sedace a extrapyramidové poruchy byly hlášeny velmi často (≥ 1/10), sucho v ústech,


zvýšená chuť k jídlu a ortostatická hypotenze byly hlášeny často (≥ 1/100, < 1/10).


V 26týdenním otevřeném prodloužení studie byl bezpečnostní profil podobný jako v krátkodobé


placebem kontrolované studii. Bezpečnostní profil dlouhodobého, dvojitě zaslepeného, placebem


kontrolovaného hodnocení byl také podobný s výjimkou následujících reakcí, které byly hlášeny


častěji než u pediatrických pacientů užívajících placebo: snížení hmotnosti, zvýšení hladiny inzulinu


v krvi, arytmie a leukopenie byly hlášeny jako časté (≥ 1/100, < 1/10).

V souhrnné populaci zahrnující dospívající (13 až 17 let) se schizofrenií s expozicí až 2 roky byl


výskyt nízkých hladin sérového prolaktinu u dívek (< 3 ng/ml) 29,5% a u chlapců (< 2 ng/ml) 48,3 %.


V populaci dospívajících pacientů (13 až 17 let) se schizofrenií s expozicí aripiprazolu od 5 mg do 30


mg po dobu až 72 měsíců byla incidence nízkých sérových hladin prolaktinu u dívek (< 3 ng/ml) a u


chlapců (< 2 ng/ml) 25,6% v prvním a 45,0 % v druhém případě.

Ve dvou dlouhodobých hodnoceních s dospívajícími (13 až 17 let) se schizofrenií a bipolární


poruchou, kteří byli léčeni aripiprazolem, byl výskyt nízkých hladin prolaktinu v séru u dívek (<3


ng/ml) 37,0% a chlapců (<2 ng/ml) 59,4%.

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších


Frekvence a typ nežádoucích účinků u dospívajících s bipolární poruchou I byly podobné jako u


dospělých kromě následujících účinků: velmi časté (≥ 1/10) somnolence (23,0 %), extrapyramidová


porucha (18,4%), akatizie (16,0%) a únava (11,8%); a časté (≥ 1/100, < 1/10) bolesti v horní části


břicha, zvýšená srdeční frekvence, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená chuť k jídlu, svalové záškuby a


dyskineze.


Následující nežádoucí účinky byly potenciálně závislé na dávce: extrapyramidová porucha (incidence


byly 10 mg: 9,1%; 30 mg: 28,8 %; placebo: 1,7%) a akatizie (incidence byly 10 mg: 12,1%; 30 mg:


20,3%; placebo: 1,7%).


Průměrná změna tělesné hmotnosti činila u dospívajících s bipolární poruchou I po 12 a 30 týdnech


2,4 kg a 5,8 kg u aripiprazolu a 0,2 kg a 2,3 kg u placeba.


V pediatrické populaci byla somnolence a únava pozorována častěji u pacientů s bipolární poruchou


než u pacientů se schizofrenií.


V pediatrické populaci s bipolární poruchou (10-17 let) při expozici až 30 týdnů se nízké hladiny


prolaktinu vyskytovaly ve 28,0 % u dívek (< 3 ng/ml) a v 53,3 % u chlapců (< 2 ng/ml).

Patologické hráčství a jiné poruchy kontroly impulzivního chování


U pacientů léčených aripiprazolem se může vyskytnout patologické hráčství, hypersexualita,


kompulzivní nakupování a záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky


Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to


pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,


aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:


Státní ústav pro kontrolu léčiv


Šrobárova 48


100 41 Praha 10


Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Známky a příznaky


V klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno


náhodné nebo záměrné akutní předávkování samotným aripiprazolem hlášenými dávkami


odhadovanými až do hodnoty 1 260 mg bez fatálních následků. Potenciálně medicínsky důležité


pozorované známky a příznaky zahrnovaly letargii, zvýšení krevního tlaku, somnolenci, tachykardii,


nauzeu, zvracení a průjem. Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem


(až do 195 mg) u dětí bez fatálních následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky


zahrnovaly somnolenci, přechodnou ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy.

Léčba předávkování


Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii, zajišťující dostatečně průchodné dýchací


cesty, oxygenaci a ventilaci, a na léčbu příznaků. Má být zvážena možnost působení dalších léčivých


přípravků. Ihned se tudíž má začít s monitorováním kardiovaskulárního systému včetně průběžného


monitoringu EKG k odhalení možných arytmií. Po jakémkoli potvrzeném předávkování aripiprazolem


nebo při podezření na něj má lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení.


Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo Cmax aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi


51%, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování.

Hemodialýza

Ačkoli nejsou žádné informace o účinku hemodialýzy v léčbě předávkování aripiprazolem, není


pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na


plazmatické bílkoviny je vysoká.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX12

Mechanismus účinku


Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy I se děje prostřednictvím


kombinace částečného agonizmu dopaminových D₂ a serotoninových 5HT₁A receptorů a antagonizmu


serotoninových 5HT₂A receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity vykazoval


aripiprazol antagonistické vlastnosti a na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity agonistické


vlastnosti. Aripiprazol in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D₂ a D₃,


serotoninovým 5HT₁A a 5HT₂A receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D₄, serotoninovým


5HT₂c a 5HT₇, alfa-1 adrenergním a histaminovým H₁ receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou


vazební afinitu k místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům


muskarinovým. Ostatní klinické účinky aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými


receptory, než jsou subtypy dopaminových nebo serotoninových receptorů.

Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 mg do 30 mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu


2 týdnů vyvolaly na dávce závislou redukci vazby ¹¹C-raclopridu, ligandu receptoru D₂/D₃, v nc.


caudatus a putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií.

Klinická účinnost a bezpečnost

Dospělí

Schizofrenie


Ve třech krátkodobých (4-6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto


1 228 schizofrenních dospělých pacientů s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s


aripiprazolem spojeno statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s


placebem.


U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně


udržuje klinické zlepšení. V haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících pacientů


zachovávajících si citlivost k léčivému přípravku po dobu 52 týdnů podobný v obou skupinách


(aripiprazol 77% a haloperidol 73 %), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na aripiprazolu


(43%) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární sledovaný parametr bylo užito aktuálního skóre na


hodnotící škále, včetně PANSS a stupnicí Montgomeryho a Asbergové pro posuzování deprese


(MADRS), ukazující signifikantní zlepšení oproti haloperidolu.


V 26týdenní placebem kontrolované studii u dospělých stabilizovaných pacientů s chronickou


schizofrenií, aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s aripiprazolem a


57% u placeba.

Zvýšení tělesné hmotnosti


Klinické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné


hmotnosti. V 26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní, klinické studii schizofrenie, kontrolované


olanzapinem, která zahrnovala 314 dospělých pacientů, ve které byl primárně sledovaným parametrem


nárůst tělesné hmotnosti, mělo nejméně 7% nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst


nejméně 5,6 kg při výchozí hmotnosti ~80,5 kg) signifikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18,


nebo 13% hodnocených pacientů), ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % hodnocených


pacientů).

Lipidové parametry


V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých,


aripiprazol neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu,


triglyceridů, vysokodenzitního lipoproteinu (HDL) a nízkodenzitního lipoproteinu (LDL).

Prolaktin


Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem (n = 28 242).


Výskyt hyperprolaktinémie nebo zvýšení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem


(0,3%) byl podobný jako u placeba (0,2%). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do


výskytu 42 dnů a střední doba trvání 34 dnů.


Výskyt hypoprolaktinémie nebo snížení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem


byl 0,4% ve srovnání s 0,02 % u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl


střední čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů.

Manické epizody u bipolární poruchy I


Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním


dávkováním, které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I,


vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během


3 týdnů. Tyto studie zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v


rychlých cyklech.


V jedné 3týdenní, placebem kontrolované monoterapeutické studii s fixním dávkováním, která


zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, nevykázala léčba


aripiprazolem vyšší účinnost vůči placebu.


Ve dvou 12týdenních, placebem a aktivní látkou kontrolovaných monoterapeutických studiích u


pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických


symptomů, vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a zachování


účinku srovnatelného s lithiem nebo haloperidolem ve 12. týdnu. Léčba aripiprazolem rovněž


vykázala srovnatelnou účinnost s lithiem nebo haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v


symptomatické remisi mánie ve 12. týdnu.


V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými


epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, kteří parciálně neodpovídali na


léčbu lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 týdnů při terapeutických sérových hladinách,


vykázalo přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů


než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii.


V 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických


pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizované fáze před randomizací,


vykázal aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci


recidivy mánie, avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese.


V 52týdenní, placebem kontrolované studii u pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami


bipolární poruchy I, kteří dosáhli udržované remise (Youngova škála mánie (YMRS) a MADRS


s celkovým skóre ≤ 12) při adjuvantní léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo


valproátu po dobu 12 následujících týdnů, prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti


placebu ve snížení rizika v prevenci bipolární recidivy o 46% (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu


jako adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika v prevenci recidivy mánie o 65 % (poměr rizik = 0,35),


ale neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci návratu deprese. Aripiprazol v adjuvantní


léčbě prokázal vyšší účinnost oproti placebu v rámci sekundární analýzy výsledku měřenou pomocí


klinické škály celkového dojmu – verze pro bipolární poruchu CGI-BP Závažnosti onemocnění (SOI;


mánie). V této studii pacienti léčení buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii


podstoupili stanovení parciální rezistence. Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě


jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného stabilizátoru nálady.


Stabilizovaní pacienti pak byli randomizováni a pokračovali se stejným stabilizátorem nálady a s


aripiprazolem nebo placebem v dvojitě zaslepené studii. Byly stanoveny 4 podskupiny v


randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; placebo +


valproát.

Podle Kaplana-Meiera míra rekurence k jakékoli epizodě nálad při adjuvantní terapii byla 16% u


kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání se 45 % pro placebo +


lithium a 19% pro placebo + valproát.

Pediatrická populace

Schizofrenie u dospívajících


V 6týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 302 schizofrenních dospívajících (13


až 17 let), s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno statisticky


signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem.


V subanalýze dospívajících ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené


populace, bylo během 26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku.

V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů


s dospívajícími subjekty se schizofrenií (n = 146; věk = 13 až 17 let) byl statisticky významný rozdíl


ve výskytu recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a


placebo (37,50%). Bodový odhad poměru rizik (HR) byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 0,242 až


0,879) v celé populaci. V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjektů ve věku 13 až


14 let ve srovnání s 0,454 u subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik (HR) pro


mladší skupinu (13-14 let) nebyl přesný, kdy odrážel menší počet subjektů v dané skupině


(aripiprazol, n = 29; placebo, n = 12) a interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 až


1,628) neumožnil učinit závěry ohledně přítomnosti léčebného účinku. Naproti tomu 95% interval


spolehlivosti pro HR ve starší podskupině (aripiprazol, n = 69; placebo, n = 36) byl 0,242 až 0,879, a


proto mohl být stanoven léčebný účinek u starších pacientů.

Manické epizody u bipolární poruchy I u dětí a dospívajících


Aripiprazol byl hodnocen v 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 dětí a


dospívajících (10 až 17 let) splňujících DSM-IV (Diagnostická a statistická příručka mentálních


poruch) kritéria pro bipolární poruchu I s manickými a smíšenými epizodami a s psychotickými rysy


nebo bez nich a majících při vstupu do studie YMRS skóre ≥ 20. Mezi pacienty zařazenými do


hodnocení primární účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu diagnostikovánu ADHD.


Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s placebem ve změně celkového YMRS skóre mezi


zahájením studie a 4. resp. 12. týdnem. V později provedené analýze bylo zlepšení v porovnání s


placebem výraznější u pacientů s ADHD komorbiditou než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný


rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena.

K nejčastějším nežádoucím příhodám vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou


30 mg extrapyramidová porucha (28,3 %), somnolence (27,3 %), bolest hlavy (23,2 %) a nauzea (14,1


%). Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u


pacientů léčených placebem.

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u dětských pacientů (viz bod 4.2)


Aripiprazol byl hodnocen u pacientů ve věku od 6 do 17 let ve dvou 8týdenních, placebem


kontrolovaných studiích [jedna s proměnlivou dávkou (2 mg/den až 15 mg/den) a druhá s fixní dávkou


(5 mg/den, 10 mg/den nebo 15 mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto


studiích bylo zahájeno dávkou 2 mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvýšeno o 5


mg/den v týdenních přírůstcích až do dosažení cílové dávky. Více než 75 % pacientů bylo mladších 13


let. Aripiprazol prokázal statisticky lepší účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici


problematického chování (the Aberrant Behaviour Checklist Irritability subscale). Nicméně klinická


závažnost těchto zjištění nebyla stanovena. Bezpečnostní profil zahrnoval přírůstek tělesné hmotnosti


a změny v prolaktinových hladinách. Délka dlouhodobé bezpečnostní studie byla omezena na 52


týdnů. Souhrnně byla ve studiích s aripiprazolem pozorovaná incidence nízkých hladin sérového


prolaktinu u dívek (< 3 ng/ml) 27/46 (58,7 %) a u chlapců (< 2 ng/ml) 258/298 (86,6 %). V placebem


kontrolovaných studiích byl průměrný přírůstek tělesné hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u


aripiprazolu.

Aripiprazol byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po


stabilizační fázi na aripiprazolu (2 mg/den až 15 mg/den) v délce 13-26 týdnů byli pacienti se stabilní


odpovědí buď dále udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů.


Míra relapsu podle Kaplana-Meiera činila v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52% u placeba; poměr


rizika relapsu během 16 týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl).


Průměrný přírůstek tělesné hmotnosti během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu


byl 3,2 kg a další průměrný přírůstek ve výši 2,2 kg ve srovnání s 0,6 kg u placeba byl pozorován ve


druhé fázi (16 týdnů) studie. Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u


17% pacientů, přičemž výskyt tremoru dosahoval 6,5%.

Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2)


Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem


(aripiprazol: n = 99, placebo: n = 44) v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované,


8týdenní studii s použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v


rozsahu 5 mg/den až 20 mg/den a při startovací dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7 až 17 let a jejich


průměrné celkové skóre tiků na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím


stavu bylo 30. U aripiprazolu bylo prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem


a 8. týdnem ve výši 13,35 u skupiny s nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou


dávkou (10 mg nebo 20 mg) ve srovnání se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo.


V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní


Koreji byla také hodnocena účinnost aripiprazolu u pediatrických subjektů trpících Touretteovým


syndromem (aripiprazol: n = 32, placebo: n = 29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20


mg/den a počáteční dávce 2 mg. Pacientům bylo 6 až 18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve


výchozím stavu bylo 29. U skupiny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-


YGTSS mezi výchozím stavem a 10. týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve


skupině užívající placebo.


V žádném z těchto krátkodobých hodnocení nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s


ohledem na míru léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími


se psychosociálního fungování. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje týkající se účinnosti a


bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu.

Evropská agentura pro léčivé přípravky odložila povinnost předložit výsledky studií s referenčním


léčivým přípravkem obsahujícím aripiprazol u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě


schizofrenie a v léčbě bipolární afektivní poruchy (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Aripiprazol je dobře absorbován, vrchol plazmatických koncentrací je dosahován během 3 až 5 hodin


po podání. Aripiprazol podléhá minimálně presystémovému metabolizmu. Absolutní biologická


dostupnost perorální lékové formy v podobě tablet je 87 %. Jídlo s vysokým obsahem tuku nemá


žádný vliv na farmakokinetiku aripiprazolu.

Distribuce


Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro


rozsáhlou extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydro-


aripiprazol váže na sérové proteiny více než v 99%, především na albumin.

Biotransformace


Aripiprazol se významně metabolizuje v játrech, převážně třemi biotransformačními cestami:


dehydrogenací, hydroxylací a N-dealkylací. Na základě studií in vitro, jsou za dehydrogenaci a


hydroxylaci aripiprazolu zodpovědné enzymy CYP3A4 a CYP2D6, a N-dealkylace je katalyzována


pomocí CYP3A4. Aripiprazol představuje v systémovém oběhu převládající podíl. Aktivní metabolit


dehydro-aripiprazol představuje při rovnovážném stavu kolem 40% AUC aripiprazolu v plazmě.

Eliminace


Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 a


přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6.


Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg.


Po jednorázové perorální dávce aripiprazolu označeného [¹⁴C] bylo přibližně 27 % podané


radioaktivity nalezeno v moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se


vyloučilo močí a asi 18% se vyloučilo v nezměněné formě stolicí.

Pediatrická populace

Farmakokinetika aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu u pediatrických pacientů ve věku 10 až 17 let


byla po úpravě podle rozdílů v tělesné hmotnosti podobná jako u dospělých.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Starší pacienti


Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími zdravými jedinci,


ani nebyl nalezen věkový rozdíl ve farmakokinetice při analýze populace schizofrenních pacientů.

Pohlaví


Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a


ženského pohlaví, ani při analýze populace schizofrenních pacientů nebyl zjištěn rozdíl ve


farmakokinetice způsobený pohlavím.

Kouření


Hodnocení farmakokinetiky v populaci neodhalilo žádné klinicky podstatné účinky kouření na


farmakokinetiku aripiprazolu.

Rasa


Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice


aripiprazolu související s rasou.

Porucha funkce ledvin


Farmakokinetické ukazatelé aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu byly u pacientů s těžkým


onemocněním ledvin stejné jako ve srovnání s mladými zdravými jedinci.

Porucha funkce jater


Studie jednotlivých dávek u jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C podle Child-


Pughovy klasifikace), neodhalila signifikantní vliv jaterního onemocnění na farmakokinetiku


aripiprazolu a dehydro- aripiprazolu, ale do studie byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou


třídy C, což je nedostatečné pro vyvození závěrů na základě jejich metabolické kapacity.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po


opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové


toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.


Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně


převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo


nemají význam při klinickém použití. Zahrnují: adrenokortikální toxicitu závislou na dávce


(nahromadění pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymálních buněk) u potkanů po 104 týdnech


při dávce 20 mg/kg/den až 60 mg/kg/den (3 až 10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném


stavu při maximální doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a


kombinovaných adrenokortikálních adenomů/karcinomů u samic potkanů při dávce 60 mg/kg/den


(10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u

člověka). Nejvyšší nekancerogenní expozice u samic potkanů byla 7krát vyšší než expozice u člověka


doporučenou dávkou.


Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových konjugátů hydroxymetabolitů


aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25 mg/kg/den až 125 mg/kg/den (1 až


3násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce


nebo 16 až 81násobek doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m²). Avšak koncentrace


sulfátových konjugátů hydroxy-aripiprazolu ve žluči u člověka při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg


denně, nebyly vyšší než 6 % koncentrace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně


pod jejich limitem rozpustnosti in vitro (6%).


Ve studiích toxicity opakovaných dávek podávaných mláďatům potkanů a psů byl profil toxicity


aripiprazolu srovnatelný s tím, který byl pozorován u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí


účinky na vývoj se nevyskytly.


Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za


genotoxický. V reprodukčních studiích toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita,


včetně na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována


u potkanů při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené od AUC) a u králíků při


dávkách vedoucích k expozici 3 a 11násobné než jsou průměrné hodnoty AUC v rovnovážném stavu u


maximálně doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách


podobných těm, které vyvolaly vývojovou toxicitu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy


Mikrokrystalická celulosa


Kukuřičný škrob


Žlutý oxid železitý (E172) (jen Aripiprazole Teva 15 mg)


Červený oxid železitý (E172) (jen Aripiprazole Teva 10 mg)


Hyprolosa


Sodná sůl kroskarmelosy


Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

HDPE lékovka (10/15 mg)


Doba použitelnosti po prvním otevření: 6 měsíců.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC//Al blistr


OPA/Al/PVC//Al jednodávkový blistr

10 mg

Velikosti balení po 7, 7 x 1, 14, 14 x 1, 28, 28 x 1, 30, 49, 56, 56 x 1, 60, 98, 98 x 1 a 100 tabletách.

15 mg


Velikosti balení po 7, 7 x 1, 14, 14 x 1, 28, 28 x 1, 30, 49, 56, 56 x 1, 60, 98, 98 x 1 a 100 tabletách.

10/15 mg


HDPE lahvičky se šroubovacím uzávěrem garantujícím neporušenost obalu s integrovaným


vysoušedlem.


Velikost balení po 100 tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními


požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Radlická 3185/1c, Praha 5, 15000 Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Aripiprazole Teva 10 mg: 68/236/15-C


Aripiprazole Teva 15 mg: 68/237/15-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 5. 2015


Datum posledního prodloužení registrace: 11. 4. 2019

10. DATUM REVIZE TEXTU

    1. 2022

← Zpět na databázi SPC

Aripiprazole · ChatSPC