1. Název přípravku
Bicaluplex 150 mg potahované tablety
2. Kvalitativní a kvantitativní složení
Každá tableta obsahuje 150 mg bicalutamidum.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 99,75 mg laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. Léková forma
Potahovaná tableta.
Bílé až téměř bílé bikonvexní potahované tablety, s vyraženým „BCL“ na jedné straně, druhá strana je hladká.
4. Klinické údaje
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Bicaluplex 150 mg je indikován buď jako samostatná léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii či radioterapii u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty a vysokým rizikem progrese (viz bod 5.1).
Přípravek Bicaluplex 150 mg je jako monoterapie rovněž indikován u pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u kterých není chirurgická kastrace nebo jiný chirurgický zásah vhodný či přijatelný.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí muži včetně starších pacientů : Dávkování je jedna tableta (150 mg) užitá perorálně jednou denně.
Přípravek Bicaluplex 150 mg má být užíván minimálně 2 roky nebo do progrese onemocnění.
Zvláštní skupiny pacientů:
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávkování.
Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávkování. U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater může docházet ke zvýšené akumulaci bikalutamidu (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Použití bikalutamidu je kontraindikováno u dětí (viz bod 4.3).
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
Bikalutamid je kontraindikován u žen a dětí (viz bod 4.6).
Současné podávání terfenadinu, astemizolu nebo cisapridu s bikalutamidem je kontraindikováno (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zahájení léčby má být pod přímým dohledem odborníka.
Bikalutamid je rozsáhle metabolizován v játrech. Údaje ukazují, že jeho eliminace může být pomalejší u osob s těžkou poruchou funkce jater a to může vést ke zvýšené akumulaci bikalutamidu. Proto je při podávání bikalutamidu pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater nutná opatrnost.
Vzhledem k možnosti jaterních změn je třeba zvážit pravidelné testování funkce jater.
Většina změn je očekávaná během prvních 6 měsíců léčby bikalutamidem.
Těžké změny na játrech nebo selhání jater bylo pozorováno u bikalutamidu zřídka a fatální výsledky byly hlášeny (viz bod 4.8). Léčba bikalutamidem má být ukončena, pokud jsou změny závažné.
U pacientů s prokazatelnou progresí onemocnění spolu se zvýšením hodnot PSA má být zváženo ukončení podávání bikalutamidu.
Bylo prokázáno, že bikalutamid inhibuje cytochrom P450 (CYP3A4), a proto je třeba dbát opatrnosti při současném podávání s léky, které jsou metabolizovány převážně pomocí CYP3A4 (viz body 4.3 a 4.5).
U pacientů užívajících 150 mg bikalutamidu byly vzácně hlášeny případy fotosenzitivních reakcí. Pacientům je třeba doporučit, aby se během užívání bikalutamidu v dávce 150 mg vyvarovali přímé expozici nadměrnému slunečnímu a
UV záření, přičemž lze zvážit použití opalovacích krémů. V případě přetrvávající a/nebo závažné fotosenzitivní reakce má být zahájena příslušná symptomatická léčba.
Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval.
Před zahájením léčby přípravkem Bicaluplex by měl lékař zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika Torsade de pointes, u pacientů s rizikovými faktory pro
prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod 4.5).
Antiandrogenní léčba může zapříčinit morfologické změny spermií. Ačkoliv účinek bikalutamidu na morfologii spermií nebyl hodnocen a žádné takové změny nebyly u pacientů, kteří dostávali bikalutamid, hlášeny, pacienti a/nebo jejich partnerky mají používat vhodnou antikoncepci během léčby bikalutamidem a po dobu 130 dní po jejím skončení.
Potenciace účinků kumarinových antikoagulancií byla hlášena u pacientů léčených současně bikalutamidem. To může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Některé případy byly spojeny s rizikem krvácení. Je doporučeno pečlivé sledování PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).
Pomocné látky
Laktosa
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Podle studií in vitro R-bikalutamid je inhibitor CYP 3A4 a má menší inhibiční účinek na CYP 2C9, 2C19 a 2D6.
I když klinické studie, které využívají antipyrin jako marker aktivity cytochromu
P450 (CYP), neprokázaly potenciál pro lékové interakce mezi midazolamem a bikalutamidem, byla po souběžném podávání bikalutamidu po dobu 28 dnů zvýšena střední hodnota expozice midazolamu (AUC) až o 80 %. Pro léky s úzkým terapeutickým indexem může být takový nárůst významný.
Proto je souběžné používání terfenadinu, astemizolu a cisapridu kontraindikováno
(viz bod 4.3) a při souběžném podávání bikalutamidu s léky jako jsou cyklosporin a blokátory kalciového kanálu je nutná opatrnost. U těchto léků může být potřebné snížení dávek, zejména v případě průkazu zesílení účinku nebo nežádoucích účinků.
U cyklosporinu je doporučeno, aby byly plazmatické koncentrace a klinický stav po zahájení nebo ukončení terapie bikalutamidem důkladně monitorovány.
Při souběžném předepisování bikalutamidu s dalšími léky, které mohou inhibovat jeho oxidaci, například s cimetidinem a ketokonazolem, je nutná opatrnost. To by mohlo vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím bikalutamidu, které by mohly teoreticky vést ke zvýraznění výskytu nežádoucích účinků.
I n vitro studie ukázaly, že bikalutamid může vytěsňovat kumarinové antikoagulans warfarin z jeho vazebných míst na proteinech. Byl hlášen zvýšený účinek warfarinu a dalších kumarinových antikoagulancií podávaných souběžně s bikalutamidem. Proto se u pacientů, kterým je podáván bikalutamid souběžně s kumarinovými antikoagulancii, doporučuje pečlivé sledování PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).
Kvůli souvislosti androgen-deprivační léčby a prodloužení QT intervalu by měla být pečlivě zvážena souběžná léčba přípravkem Bicaluplex s léčivými přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat
Torsade de pointes, jako antiarytmika třídy I A (např. chinidin, disopyramid), třídy III
(např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin, antipsychotika a další (viz bod 4.4.).
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván těhotným ženám.
Kojení
Podávání bikalutamidu je během kojení kontraindikováno.
Fetilita
Vratná porucha samčí fertility byla pozorována ve studiích na zvířatech (viz bod 5.3).
U mužů je třeba počítat s obdobím subfertility nebo infertility.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Není pravděpodobné, že by bikalutamid narušoval schopnost pacientů řídit nebo obsluhovat stroje. Přípravek však občas může způsobovat ospalost. Pacienti, u kterých se vyskytnou nežádoucí účinky ovlivňující schopnost řídit a obsluhovat stroje, musí být opatrní.
4.8 Nežádoucí účinky
V tomto bodě jsou nežádoucí účinky definovány následujícím způsobem: velmi časté
(≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až ≤1/100); vzácné (≥1/10
000 až ≤1/1 000); velmi vzácné (≤1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 1
Frekvence výskytu nežádoucích účinků
| Třídy orgánových systémů | Frekvence | Nežádoucí účinek |
|---|---|---|
| Poruchy krve a lymfatického systému | Časté | Anemie |
| Poruchy imunitního systému | Méně časté | Hypersensitivita, angioedém a kopřivka |
| Poruchy metabolismu a výživy | Časté | Snížená chuť k jídlu |
| Psychiatrické poruchy | Časté | Snížené libido |
a Jaterní změny jsou vzácně závažné, často byly přechodné a vymizely či se zlepšily s pokračující léčbou nebo po ukončení léčby b U většiny pacientů, kteří dostávají bikalutamid v dávce 150 mg jako monoterapii, se objevuje gynekomastie a/nebo bolest prsů.
Ve studiích byly tyto příznaky považovány za závažné až u 5 % pacientů.
Gynekomastie nemusí po ukončení léčby spontánně ustoupit, zejména po dlouhodobé léčbě.
c Vzhledem ke kódovacím konvencím použitým ve studiích EPC byly nežádoucí účinky „suchá kůže“ kódovány pod COSTART termínem “vyrážka”. Nemůže být proto stanoven žádný zvláštní popis frekvence pro bikalutamid v dávce 150 mg, avšak předpokládá se stejná frekvence jako pro dávku 50 mg.
d Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení postmarketingových údajů. Frekvence byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku jaterního selhání u pacientů léčených 150 mg bikalutamidu v otevřeném ramenu studií EPC.
| Deprese | ||
|---|---|---|
| Poruchy nervového systému | Časté | Závratě Somnolence |
| Srdeční poruchy | Není známo | Prodloužení QT intervalu (viz bod 4.4 and 4.5) |
| Cévní poruchy | Časté | Návaly horka |
| Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | Méně časté | Intersticiální plicní onemocněníe (byly hlášeny fatální případy) |
| Gastrointestinální poruchy | Časté | Bolest břicha Zácpa Dyspepsie Flatulence Nauzea |
| Poruchy jater a žlučových cest | Časté | Hepatotoxicita, žloutenka, hypertransaminasemiea |
| Vzácné | Jaterní selháníd (byly hlášeny fatální případy) | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | Velmi časté | Vyrážka |
| Časté | Alopecie Hirsutismus/opětovný růst vlasů Suchá kůžec Svědění | |
| Vzácné | Fotosensitiviní reakce | |
| Poruchy ledvin a močových cest | Časté | Hematurie |
| Poruchy reprodukčního systému a prsu | Velmi časté | Gynekomastie a citlivost prsůb |
| Časté | Erektilní dysfunkce | |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Velmi časté | Astenie |
| Časté | Bolest na hrudi Edém | |
| Vyšetření | Časté | Zvýšení tělesné hmotnosti |
e Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení postmarketingových údajů. Frekvence byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku intersticiální pneumonie v randomizované léčebné periodě studií EPC s dávkou 150 mg.
Zvýšení PT/INR: po uvedení přípravku na trh byl hlášen výskyt interakcí kumarinových antikoagulancií s bikalutamidem (viz body 4.4 a 4.5).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.
Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku.
Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
S předávkováním u člověka neexistují žádné zkušenosti. Neexistuje specifické antidotum; léčba má být symptomatická. Dialýza nemusí pomoci, protože bikalutamid je výrazně vázán na proteiny a není vylučován nezměněný v moči.
Indikována je obecná podpůrná léčba, včetně častého sledování vitálních funkcí.
5. Farmakologické vlastnosti
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: anti-androgeny
ATC kód: L02BB03
Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen bez jiné endokrinní aktivity. Váže se na androgenní receptory normální, nebo divokého typu, aniž by aktivoval expresi genů, a tak inhibuje androgenní stimulaci. Důsledkem inhibice je regrese tumoru prostaty.
Přerušení léčby může mít klinicky u podskupiny pacientů za následek syndrom z vysazení antiandrogenu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Bylo studováno podávání bikalutamidu v dávce 150 mg při léčbě lokalizovaného (T1-
T2, N0 nebo NX, M0)) nebo lokálně pokročilého (T3-T4, jakékoli N, M0; T1-T2, N+,
M0) karcinomu prostaty bez metastáz metodou kombinované analýzy, zahrnující tři placebem kontrolované dvojitě zaslepené studie, jichž se zúčastnilo 8113 pacientů.
V těchto studiích byl bikalutamid podáván jako bezprostředně nasazená hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii
(zejména ozařování externím svazkem). Při sledování s mediánem 9,7 roku byla u
36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, zjištěna objektivní progrese onemocnění.
Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve většině skupin pacientů, nejzřetelnější však bylo u skupin s nejvyšším rizikem progrese. Proto se
ošetřující lékař může rozhodnout, že optimální strategií pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, zejména při možnosti adjuvantního podávání po radikální prostatektomii, může být odložení hormonální terapie až do objevení známek, že onemocnění progreduje.
Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI
0,94 až 1,09) nebyl zjištěn žádný rozdíl v celkovém přežití. Při analýze podskupin však byly pozorovatelné určité trendy.
Údaje o přežití bez progrese onemocnění a celkové doby přežití na základě Kaplan-
Meierových odhadů pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou shrnuty v následujících tabulkách:
Tabulka 2
Poměr pacientů s progresí lokálně pokročilého onemocnění v průběhu času podle terapeutických podskupin
Tabulka 3
Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin
U pacientů s lokalizovaným onemocněním při podávání bikalutamidu v monoterapii nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v přežití bez progrese. Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v celkovém přežití u pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří užívali bikalutamid jako adjuvantní terapii po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) či radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak byli léčeni pečlivým sledováním, byl rovněž pozorován trend k nižšímu přežití oproti pacientům užívajícím placebo (HR = 1,15, 95% CI 1,00 až 1,32). Vzhledem k těmto
| Analyzovaná populace | Léčebná skupina | Příhody (%) po 3 letech | Příhody (%) po 5 letech | Příhody (%) po 7 letech | Příhody (%) po 10 letech |
|---|---|---|---|---|---|
| Pečlivé sledování (n=657) | bikalutamid 150 mg | 19,7 % | 36,3 % | 52,1 % | 73,2 % |
| placebo | 39,8 % | 59,7 % | 70,7 % | 79,1 % | |
| Radioterapie (n=305) | bikalutamid 150 mg | 13,9 % | 33,0 % | 42,1 % | 62,7 % |
| placebo | 30,7 % | 49,4 % | 58,6 % | 72,2 % | |
| Radikální prostatektomie (n=1719) | bikalutamid 150 mg | 7,5 % | 14,4 % | 19,8 % | 29,9 % |
| placebo | 11,7 % | 19,4 % | 23,2 % | 30,9 % |
| Analyzovaná populace | Léčebná skupina | Příhody (%) po 3 letech | Příhody (%) po 5 letech | Příhody (%) po 7 letech | Příhody (%) po 10 letech |
|---|---|---|---|---|---|
| Pečlivé sledování (n=657) | bikalutamid 150 mg | 14,2 % | 29,4 % | 42,2 % | 65,0 % |
| placebo | 17,0 % | 36,4 % | 53,7 % | 67,5 % | |
| Radioterapie (n=305) | bikalutamid 150 mg | 8,2 % | 20,9 % | 30,0 % | 48,5 % |
| placebo | 12,6 % | 23,1 % | 38,1 % | 53,3 % | |
| Radikální prostatektomie (n=1719) | bikalutamid 150 mg | 4,6 % | 10,0 % | 14,6 % | 22,4 % |
| placebo | 4,2 % | 8,7 % | 12,6 % | 20,2 % |
skutečnostem není poměr rizik a léčebného prospěchu při užívání bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním považován za příznivý.
V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla indikována okamžitá kastrace, a to ve dvou studiích u 480 dříve neléčených pacientů s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a mediánu sledování 6,3 roku nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi bikalutamidem a kastrací z hlediska přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); ekvivalenci obou druhů léčby však nebylo možno potvrdit statisticky.
V kombinované analýze 2 studií u 805 dříve neléčených pacientů s metastatickým (M1) onemocněním při 43% mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce 150 mg je méně účinný než kastrace z hlediska doby přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až 1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů (6 týdnů) při střední době přežití
2 roky.
Bikalutamid je racemát, jehož antiandrogenní účinek je téměř výlučně spojen s jeho (R)- enantiomerem.
Pediatrická populace
U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body 4.3 a 4.6).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Bikalutamid se po perorálním podání dobře vstřebává. Nebyl prokázán žádný klinicky významný vliv potravy na biologickou dostupnost.
Distribuce
Bikalutamid se ve velké míře váže na proteiny (racemát z 96 %, (R)-enantiomer z více než 99 %) a je rozsáhle metabolizován (oxidací a glukuronidací). Metabolity jsou vylučovány přibližně stejným dílem ledvinami a žlučí.
Biotransformace
(S)-enantiomer se v porovnání s (R)-enantiomerem rychle vylučuje. Poločas plazmatické eliminace (R)-enantiomeru je přibližně jeden týden.
Po pravidelném denním podávání bikalutamidu v dávce 150 mg se (R)-enantiomer v plazmě přibližně 10násobně akumuluje vzhledem k jeho dlouhému poločasu eliminace.
Při pravidelném denním podávání 150 mg bikalutamidu je pozorována plazmatická koncentrace (R)-enantiomeru v rovnovážném stavu přibližně 22 μg/ml. Z celkového množství cirkulujících enantiomerů v rovnovážném stavu představuje 99 % převážně aktivní (R)-enantiomer.
Eliminace
V klinické studii byla v semeni mužů, kteří užívali bikalutamid 150 mg, nalezena průměrná koncentrace (R)-bikalutamidu 4,9 μg/ml. Množství bikalutamidu, které se může přenést pohlavním stykem na ženu, je malé a rovná se se přibližně 0,3 μg/kg.
Toto množství je nižší než dávka nutná pro navození změn u potomků laboratorních zvířat.
Zvláštní skupiny pacientů
Farmakokinetika (R)-enantiomeru není ovlivněna věkem, poruchou funkce ledvin ani mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater. Bylo prokázáno, že u pacientů s těžkou poruchou funkce jater je (R)-enantiomer eliminován z plazmy pomaleji.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Bikalutamid působí u zvířat jako účinný antiandrogen a induktor oxidázy se smíšenou funkcí. S těmito účinky jsou u zvířat spojeny změny cílových orgánů včetně indukce tumoru (Leydigových buněk, štítné žlázy, jater). Indukce enzymů nebyla u člověka pozorována. Atrofie semenotvorných kanálků patří k předpokládaným účinkům antiandrogenů a byla pozorována u všech zkoumaných živočišných druhů. K úplnému zotavení testikulární atrofie došlo 4 měsíce po ukončení podávání v 6měsíční studii u potkanů (při dávkách rovnajících se přibližně 0,6násobku terapeutické koncentrace pro člověka při doporučené dávce 150 mg). Žádné zotavení nebylo pozorováno po 24 týdnech po ukončení podávání ve 12měsíční studii u potkanů (při dávkách rovnajících se přibližně 0,9násobku terapeutické koncentrace pro člověka při doporučené dávce
150 mg). Po 12 měsících opakovaného podávání u psů (při dávkách rovnajících se přibližně 3násobku terapeutické koncentrace pro člověka při doporučené dávce 150 mg) byl po 6měsíční rekonvalescenci výskyt testikulární atrofie u psů s dávkou a u kontrolních psů stejný. Ve studii fertility (při dávkách rovnajících se přibližně
0,6násobku terapeutické koncentrace pro člověka při doporučené dávce 150 mg) měli samci prodloužený čas k úspěšnému páření bezprostředně po 11 týdnech dávkování;
reverze byla pozorována po 7 týdnech bez dávky.
6. Farmaceutické údaje
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Mikrokrystalická celulosa
Povidon 40
Sodná sůl kroskarmelosy
Natrium-lauryl-sulfát
Monohydrát laktosy
Bezvodý koloidní oxid křemičitý
Magnesium stearát
Potahová vrstva:
Hypromelosa
Polydextrosa
Oxid titaničitý
Makrogol 4000
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Průhledný PVC/PVdC/Al blistr, papírová krabička.
Balení obsahují 20, 28, 30, 40, 56, 60, 84, 90 nebo 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. Držitel rozhodnutí o registraci
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika
8. Registrační číslo
44/412/05-C
9. Datum první registrace / prodloužení registrace
Datum první registrace: 30.11.2005
Datum posledního prodloužení registrace: 14.1.2009
10. Datum revize textu
- 2019