EREMFAT

SPC233231

Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program.

Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

SOUHRN ÚDAJ Ů O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

EREMFAT i.v. 300 mg, prášek pro infuzní roztok

EREMFAT i.v. 600 mg, prášek pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 injekční lahvička přípravku EREMFAT i.v. 300 mg s 313,2 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje

308,2 mg sodné soli rifampicinu (ekvivalentní 300 mg rifampicinu).

1 injekční lahvička přípravku EREMFAT i.v. 600 mg s 626,4 mg prášku pro infuzní roztok obsahuje

616,4 mg sodné soli rifampicinu (ekvivalentní 600 mg rifampicinu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg:

Prášek pro infuzní roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg je indikován u dospělých, dospívajících a dětí.

K léčbě všech forem tuberkulózy s citlivostí patogenu na rifampicin, vždy v kombinaci s jinými chemoterapeutiky účinnými proti patogenům tuberkulózy.

K léčbě pulmonálních, lokalizovaných extrapulmonálních a také diseminovaných infekcí způsobených netuberkulózními mykobakteriemi (NTM), vždy v kombinaci s dalšími antimykobakteriálně účinnými antibiotiky.

Ke kombinované léčbě lepry.

Jiné infekce:

Ke kombinované léčbě závažných grampozitivních a gramnegativních nemykobateriálních infekcí s citlivostí patogenů na rifampicin

• Infekce způsobené grampozitivními bakteriemi :

Těžké stafylokokové infekce způsobené Staphylococcus aureus nebo S. epidermidis , včetně stafylokoků rezistentních na methicilin (MRSA) [ osteomyelitida, endokarditida náhrady chlopně a infekce způsobené cizími tělesy ]

• Infekce způsobené gramnegativními bakteriemi :

Kombinovaná léčba brucelózy.

Profylaxe meningokokové meningitidy: k léčbě asymptomatických přenašečů Neisseria meningitidis pro elimininaci meningokoků z nosohltanu. Chemoprofylaxe se doporučuje následujícím dvěma skupinám: pacientům po kurativní léčbě a před opětovným začleněním do společnosti a všem osobám, které byly v průběhu 10 dnů před hospitalizací vystaveny sekretům z ústní části hltanu pacienta.

Profylaxe meningitidy způsobené Haemophilus influenzae typu b (Hib ): léčba asymptomatických přenašečů H. influenzae a jako chemoprofylaxe u exponovaných (neočkovaných nebo nedostatečně očkovaných) dětí ve věku od 1 měsíce do 4 let a u exponovaných osob s relevantní imunodeficiencí nebo imunosupresí.

Použití intravenózní formy je vyhrazeno především pro pacienty, kteří se nacházejí v kritických stavech a mají těžkou formu onemocnění nebo u kterých je perorální podání nemožné nebo nevhodné (poruchy vědomí nebo poruchy trávení, které omezují perorální užívání přípravku). Pro ostatní pacienty je

EREMFAT k dispozici s vhodným množstvím účinné látky a ve vhodných lékových formách.

Při léčbě mykobakteriálních infekcí by měly být dodržovány obecně uznávaná pokyny pro vhodné použití antimikrobiálních látek a speciálně antimykobakteriálních látek.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba tuberkulózy

Pro léčbu tuberkulózy platí následující dávkování závislé na tělesné hmotnosti pro podání jednou denně

Klinické zkušenosti s parenterálním podáváním přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg u dospělých jsou široké, ale zkušenosti s tímto podáváním u dětí jsou poněkud omezené.

Není však žádný důvod se domnívat, že by byl přípravek EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg dětmi tolerován hůře, než je tomu u dospělých.

Děti ve věku <3 měsíce

Pro dávkování u kojenců mladších než 3 měsíce nelze dát žádné doporučení, protože údaje o lé čivé látce rifampicinu jsou nedostatečné.

Starší pacienti :

Viz bod 4.4.

Intermitentní léčba tuberkulózy

Doporučuje se podávat léky při léčbě tuberkulózy denně po celou dobu léčebné fáze, protože tento postup zaručuje maximální terapeutickou bezpečnost. Intermitentní léčba tuberkulózy se v Německu nedoporučuje. Pokud ze závažných důvodů nelze aplikovat denní medikaci, měla by být podávána intermitentní terapie pouze v pokračovací fázi a pouze u HIV negativních pacientů s tuberkulózou plně senzitivní na léky a léčba by měla být monitorována.

Léčba netuberkulózních mykobakterióz

Rifampicin se používá k léčbě infekcí způsobených netuberkulózními mykobakteriemi (NTM) v kombinaci s dalšími proti příslušnému druhu mykobakterií účinnými antibiotiky v závislosti na klinickém obrazu a dalších doprovodných onemocnění v následujícím dávkování:

Dospělí, dospívající a děti od 6 let: denně 10 mg/kg tělesné hmotnosti, max. 600 mg za den.

Léčba lepry

K léčbě lepry se rifampicin používá vždy v kombinaci s dalšími antiinfektivy, které jsou účinné proti

Mycobacterium leprae . Dle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) se rifampicin u paucibacilární lepry u dospělých, dospívajících a dětí podává vždy první den 6 léčebných cyklů po dobu

4 týdnů v kombinaci s léčiv ou látkou dapson.

U multibacilární lepry se rifampicin u dospělých, dospívajících a dětí podává vždy v první den 12 léčebných cyklů po dobu 4 týdnů v kombinaci s léčiv ými látkami dapson a klofazimin

Dospělí :

Dospělí dostávají v první den léčebného cyklu jednorázově 600 mg rifampicinu.

Děti a dospívající:

Děti a dospívající ve věku 10 -14 let dostávají v první den léčebného cyklu jednorázově 450 mg rifampicinu.

Děti mladší 10 let dostávají v první den léčebného cyklu jednorázově 10 mg rifampicinu/kg tělesné hmotnosti.

Kombinovaná léčba závažných grampozitivních a gramnegativních nemykobakteriálních infekcí citlivých na rifampicin

600 –1200 mg denně rozdělených na 2 – 4 jednotlivé dávky. Současně s rifampicinem použít také minimálně jedno další antibiotikum.

Léčba brucelózy

Léčebné schéma se opírá o kombinaci rifampicinu v dávce 15 mg/kg tělesné hmotnosti denně (600– 900 mg) po dobu 6 až 12 týdnů v kombinaci s doxycyklinem.

Rovněž je možná léčba trojkombinací doxycyklinu, rifampicinu a ciprofloxacinu.

Profylaxe meningokokové meningitidy:

Děti ve věku ≥ 6 až <12 let a dospívající ve věku ≥ 12 až <18 let s tělesnou hmotností nad 60 kg a dospělí ve věku ≥ 18 let :

2x denně 600 mg po 2 dny

Děti ve věku ≥ 6 až <12 let a dospívající ve věku ≥ 12 až <18 let s tělesnou hmotností pod 60 kg

2 x denně 10 mg/kg tělesné hmotnosti po 2 dny.

Profylaxe meningitidy způsobené Haemophilus influenzae :

Dospělí a dospívající

1x denně 600 mg po dobu 4 dnů.

Děti od 1 měsíce věku

1x denně 20 mg/ kg tělesné hmotnosti (nepřekročit 600 mg) po dobu 4 dnů.

Dávkování u pacientů s poruchou jaterních funkcí

V případě předchozích onemocnění jater, např. stav po vyléčené akutní hepatitidě, pozitivní test na antigeny- protilátky hepatitidy B nebo C či nadužívání alkoholu, může být přípravek EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg používán v normálním dávkách. Mělo by se zvážit podávání pomalu se zvyšující dávky, začínající na dávce 75 mg rifampicinu na den, která se postupně během 3 - 7 dnů zvyšuje až na 450 -600 mg/den (dospělí). V prvních měsících jsou nutné týdenní nebo vícetýdenní kontroly odpovídajících laboratorních param etrů, protože je zde zvýšené riziko poškození jater (viz též bod 4.4). Pokud jsou hladiny sérových transamináz již před léčbou tuberkulózy 3krát vyšší, než jsou normální hodnoty, pak by se měla zvážit léčba pouze jedním či dvěma hepatotoxickými antituberkulotiky. V případech těžké jaterní poruchy je přípravek EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg kontraindikován (viz bod 4.3).

Dávkování u pacientů s poruchou renálních funkcí :

U pacientů s poruchou renálních funkcí lze přípravek EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg podávat bez úpravy dávkování, pokud je zachována normální funkce jater. Toto platí také pro dialyzované pacienty

(viz bod 5.2).

Dávkování u pacientů se souběžnou poruchou jater a ledvin :

U pacientů s lehkou jaterní poruchou (při současném zvážení dalších individuálních charakteristik pacienta; viz výše a bod 4.4) a současnou poruchou funkce ledvin lze léčbu rifampicinem provádět, pokud jsou stanoveny sérové hladiny a jsou podrobně monitoro vány jaterní funkce.

V případech těžší poruchy funkce jater, je rifampicin kontraindikován bez ohledu na renální funkce (viz bod 4.3).

Dávkování po přerušení léčby :

Obnovení podávání přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg po přerušení léčby by mělo být při pokračování léčby v rámci kontextu denní léčby tuberkulózy postupné. (Upozornění neplatí pro intermitentní podávání rifampicinu při léčbě lepry.)

Dospělí dostanou první den 75 mg s postupným zvyšováním až na 450–600 mg během 3 - 7 dnů.

Informace o rizicích při obnovení léčby rifampicinem (syndrom chřipky) viz také bod 4.4.

Způsob podání

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg se podává jako infuze.

Infuze by měla trvat 1 -3 hodiny.

Pokyny pro zacházení s s přípravkem EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg :

Ošetřovatelský personál by se měl vyvarovat kontaktu s rifampicinem, protože v ojedinělých případech byly u osob připravujících a podávajících infuzní roztoky pozorovány alergické reakce v obličeji a na rukou (viz bod 6.6).

Informace o přípravě infuzního roztoku viz bod 6.6.

Kvůli rychlému rozvoji bakteriální rezistence při monoterapii, je rifampicin při léčbě tuberkulózy, lepry, netuberkulózní mykobakteriózy a jiných závažných nemykobakteriálních infekcí vždy součástí kombinované terapie (viz bod 4.4).

Délka léčby

Jakožto součást standardní léčby tuberkulózy se rifampicin během osmitýdenní iniciální fáze kombinuje s dalšími antiinfektivy působícími proti mykobakteriím, např. isoniazidem, pyrazinamidem či ethambutolem, a dále v pokračující čtyřměsíční fázi se samotným isoniazidem. Léčebné režimy

tuberkulózy, u nichž musí být kombinace partnerů rifampicinu modifikována podle výsledků testů na rezistenci, musí být v různém rozsahu prodlouženy, čímž se prodlouží i doba používání rifampicinu.

V případě onemocnění způsobených netuberkulózními mykobakteriemi (NTM) a také nemykobakteriálními patogeny je léčba rifampicinem závislá na druhu infekce a všech doprovodných okolnostech.

U paucibacilární lepry se rifampicin zpravidla používá jednou měsíčně po dobu 6 měsíců, u multibacilární lepry jednou měsíčně po dobu 12 měsíců.

U brucelózy se kombinovaná léčba rifampicinem aplikuje denně po dobu 6 až 12 týdnů.

Pouze při profylaxi meningokokové meningitidy u dětí, dospívajících a dospělých se rifampicin používá jako monoterapie ve zvýšené dávce po dobu pouze 2 dnů. Tato doba činí u profylaxe meningitidy způsobené Haemophilus influenzae typu b (Hib) 4 dny.

Léčba parenterálními přípravky typu EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg je obecně omezena na 2 až 3 týdny.

Avšak na základě dosud dostupných klinických zkušeností není žádný důkaz, který by svědčil pro to, že by prodloužení léčby infuzním roztokem mohlo vést ke zvýšení výskytu nežádoucích reakcí. Výjimku tvoří podráždění žíly v místě podávání infuze.

V návaznosti na parenterální léčbu se, pokud je to i nadále indikováno, přechází na perorální léčbu rifampicinem.

4.3 Kontraindikace

− přecitlivělost na léčiv ou látku, jiné rifamyciny nebo na některou pomocnou látku uvedenou v bodě

6.1.

− těžká jaterní porucha (Child - Pugh C), obstrukční ikterus, akutní hepatitida, jaterní cirhóza, biliární obstrukce.

− současná léčba následujícími inhibitory proteáz: atazanavir, darunavir, fosamprenavir, glekaprevir, grazoprevir, indinavir, lopinavir, paritaprevir, ritonavir, sachinavir, tipranavir a voxilaprevir

− současná léčba inhibitory nestrukturální protein u 5A: elbasvir, ledipasvir, ombitasvir, pibrentasvir, velpatasvir

− současná léčba vorikonazolem, potenciálně hepatotoxickým širokospektrým triazolovým antimykotikem (viz bod 4.5).

− současná léčba s nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTI): doravirin, etravirin, nevirapin a rilpivirin

− současná léčba inhibitory integrázy: biktegravir, kabotegravir

− současná léčba s farmakokinetickým boosterem: kobicistat,

− současná léčba s inhibitory polymerázy: dasabuvir a sofosbuvir

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Monoterapie rifampicinem způsobuje rychlý rozvoj rezistence („one - step“ rezistence) u mykobakterií a dalších patogenů (viz bod 5.1). Aby se zabránilo rozvoji a šíření bakteriálních kmenů s rezistencí na rifampicin, musí se rifampicin používat vždy v kombinaci s minimálně jedním antibiotikem/chemoterapeutikem.

Současné používání rifampicinu s jinými léčivými přípravky (viz bod 4.5):

Kvůli indukci systému, který metabolizuje léčivé přípravky, může rifampicin ovlivnit metabolismus souběžně podávaných léčivých přípravků. Je zde i možný vliv na metabolismus rifampicinu samotného, který mohou mít souběžně podávané léčivé přípravky.

Na začátku, ale také na konci léčby rifampicinem, může být proto nutné upravit dávku současně podávaných léčivých přípravků, zejména těch, které mají úzký terapeutický index – podle efektu rifampicinu na jejich metabolismus (viz bod 4.5).

Inhibitory proteáz

Současná léčba rifampicinem a inhibitory proteáz (jak ve formě monokompozitních léčivých přípravků, tak i fixní kombinací) může kvůli indukci cytochromu P450 rifampicinem vést ke snížení plazmatických koncentrací, a tudíž i AUC inhibitorů proteáz, což pak vede k selhání antiretrovirové terapie. Současně se u jednotlivých látek a jejich kombinací v různém stupni zvyšuje potenciál hepatotoxicity (viz bod 4.5).

Inhibitory polymeráz

Rifampicin je silný induktor p- glykoproteinu a může významně snížit plazmatick é koncentrace sofosbuviru. Plazmatická koncentrace dasabuviru může být z důvodu silné indukce cytochromu P450 rifampicinem silně snížena. Proto je současné užívání rifampicinu se sofosbuvirem a dasabuvirem kontraindikováno.

Inhibitory nestrukturálního proteinu 5A

Současná léčba rifampicinem a inhibitory nestrukturálního proteinu 5A může z důvodu silné indukce

P- glykoproteinu a cytochromu P450 rifampicinem způsobit snížení plazmatických koncentrací a tím

AUC inhibitorů nestrukturálníh o proteinu 5A, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby.

Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NNRTI)

Současná léčba rifampicinem a NNRTI může z důvodu indukce cytochromu P450 rifampicinem způsobit významné snížení plazmatické koncentrace NNRTI, což může mít za následek selhání antiretrovirové léčby. Proto je současné podávání NNRTI a rifampicinu kontraindikováno.

Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI)

Současné používání s NRTI nebylo prozkoumáno pro všechny léčivé látky, protože se obecně na z důvodu farmakokinetických vlastností NRTI nepředpokládají žádné interakce (viz bod 4.5).

Abakavir

Při současném používání s abakavirem (eliminace cestou UDP – glukuronosyltransferázy) bylo prokázáno lehké snížení plazmatických hladin abakaviru, ale klinické důsledky nejsou známy (viz bod

4.5).

Tenofovir-alafenamid

Při současném podávání rifampicinu a tenofovir - alafenamidu byly pozorovány snížené plazmatické hladiny tenofovir-alafenamidu . Proto může být nutná úprava dávky.

Zidovudin

Při současném podávání rifampicinu a zidovudinu bylo pozorováno významné snížení plazmatických hladin zidovudinu. Je potřeba sledovat účinek z inovudinu, neboť jeho účinnost by mohla být snížena.

Může být nutná úprava dávky. Pokud je zidovudin používán ve fungujícím režimu antiretrovirové léčby ,

nebývá úprava dávky často nutná. Rozhodnutí je na specialistovi na HIV.

Antagonisté chemokinového receptoru CCR5

Maravirok

U maraviroku , jediného představitele této třídy, musí být při současném podávání s rifampicinem provedena příslušná úprava dávky (viz bod 4.5).

Inhibitory integrázy

Biktegravir, kabotegravir

Při současném používání rifampicinu a biktegraviru nebo kabotegraviru se vyskytují významně snížené plazmatické hladiny inhibitorů integrázy, což má za následek snížení antivirového účinku a může dojít ke vzniku rezistencí. Proto je současné podávání biktegraviru nebo kabotegraviru s rifampicinem kontraindikováno.

Raltegravir

Současné užívání rifampicinu a raltegraviru snižuje plazmatické hladiny raltegraviru, což vede ke snížení antivirové aktivity. Proto je potřebné zvýšení dávky raltegraviru (viz bod 4.5).

Kobicistat

Při současném používání rifampicinu a farmakokinetického boosteru kobicistatu se vyskytují významně snížené plazmatické hladiny kobicistatu, což má za následek snížení antiretrovirového léčebného režimu a může dojít ke vzniku rezistencí. Proto je současné podávání rifampicinu a kobicistatu kontraindikováno.

Fostemsavir

Inhibitor vazby viru HIV-1 fostemsavi r je v tenkém střevě metabolizován na aktivní látku temsavir.

Při současném podávání rifampicinu a fostemsaviru se vyskytují značně snížené plazmatické hladiny temsaviru, což má za následek snížení terapeutického účinku.

Regorafenib

Při současném používání rifampicinu a inhibitoru proteinkinázy regorafenibu se vyskytují snížené plazmatické hladiny regorafenibu, ale zvýšená metabolizace regorafenibu na aktivní metabolity .

Paracetamol

V případě současného podávání rifampicinu a paracetamolu může dojít k poškození jater při normálně neškodných dávkách paracetamolu. Během léčby rifampicinem by měl být paracetamol, proto podáván pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika a se zvláštní opatrností (viz bod

4.5).

Vitamín D

Rifampicin ovlivňuje metabolismus vitamínu D. Příznaky onemocnění kostí se dají očekávat pouze při protrahovaném podávání rifampi c inu (> 1 rok).; v případě suplementace vitaminem D je třeba monitorovat hladiny kalcia a fosfátů v séru a renální funkce (viz bod 4.5).

Antikoncepce:

Kvůli interakci mezi rifampicinem a estrogenem/progesteronem je narušen antikoncepční účinek perorálních hormonálních antikoncepčních přípravků. Během léčby rifampicinem musí být použity jiné nehormonální antikoncepční metody (viz bod 4.5).

Hepatotoxicia, podvýživa, alkoholismus:

Během léčby rifampicinem je možné zjistit zvýšení transamináz u přibližně 5–20 % léčených osob.

Pokud hladiny transamináz zůstanou na hodnotách <100 U/l, mohou se hodnoty vrátit k normálu i při pokračování léčby. Pokud transaminázy vystoupí na hodnoty vyšší než 100 U/l nebo pokud dojde ke zvýšení koncentrací bilirubinu na dvojnásobek normálních hodnot s přidruženými klinickými symptomy, doporučuje se okamžitě rifampicin vysadit, protože byly pozorovány případy smrtelné jaterní dystrofie (viz bod 4.8). Po příslušném přerušení léčby, lze tolerovat ještě jedno opakované podávání rifampicinu.

U mírnějších nebo chronických jaterních poruch, musí být rifampicin používán se zvláštní opatrností a pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika. U pacientů s abúzem alkoholu musí být kvůli potenciálnímu preexistujícímu poškození jater pečlivě vyhodnocen poměr prospěchu a rizika.

Pokud jde o výskyt žloutenky a hepatomegalie jsou starší pacienti a pacienti s preexistujícím poškozením jater, např. kvůli abúzu alkoholu, ve zvláštním riziku. U starších a podvyživených pacientů musí být před zahájením terapie pečlivě zvážen poměr prospěchu a rizika léčby.

U všech pacientů, ale zejména u zmíněných rizikových skupin, musí být během používání kombinačních partnerů rifampicinu, např. isoniazidu a pyrazinamidu, s kterými se v léčebných režimech tuberkulózy setkáváme, pravidelně sledovány jaterní enzymy a bilirubin, aby se možné poškození jater kvůli hepatotoxickému potenciálu těchto léčivých přípravků detekovalo včas.

Hypersenzitivní reakce:

V případě mírných alergických reakcí, např. horečky, zarudnutí kůže, svědění či kopřivky, je možná další léčba po přerušení terapie a po odeznění příznaků.

Při výskytu závažných hypersenzitivních reakcí jako je např. trombocytopenie, která se může projevit jako epistaxe, purpura, hemolytická anémie, dušnost, astmatické záchvaty, šok či renální selhání nebo v případě těžkých alergických kožních reakcí s bulózním odlučováním kůže (toxická epidermální nekrolýza/Lyellův syndrom, exfoliativní dermatitida) musí být rifampicin ihned a trvale vysazen (viz bod 4.8) a musí být započato s nezbytnými a neodkladnými akutními postupy. Byly hlášeny případy krvácení do mozku a úmrtí u případů, kdy léčba rifampicinem pokračovala a znovu byla nasazena po výskytu purpury.

Při obnovení léčby rifampicinem po krátkém či prolongovaném přerušení nebo během intermitentní terapie může dojít k hyperergické bezprostřední reakci s chřipce podobnými symptomy (syndrom chřipky), což může být spojeno s těžkými komplikacemi jako je šok či selhání ledvin (viz bod 4.8).

Syndrom chřipky je pozorován téměř výlučně při intermitentním nebo po nepravidelném užívání rifampicinu a vyskytuje se tím častěji, čím jsou individuální dávky vyšší a uplynulý interval delší.

Obvykle se vyskytne za 3 –6 měsíců po začátku intermitentní terapie a projeví se symptomy, jakými jsou bolesti hlavy, celková slabost, horečka, zimnice, exantém, nauzea, zvracení, myalgie a artralgie.

Symptomy se objeví za 1- 2 hodiny po podání a trvají až 8 hodin nebo v jednotlivých případech i déle

(viz bod 4.8). Téměř ve všech případech to lze vyřešit přechodem z intermitentního podávání rifampicinu na jeho denní podávání.

Z těchto důvodů musí být dávka rifampicinu titrována pomalu, pokud opět pokračujeme v léčbě po jejím přerušení, pokud přecházíme z intermitentního na denní podávání, a když se terapie opakuje (viz body 4.2 a 4.8).

Pacienti by měli být informováni o rizicích neodůvodněného a svévolného přerušení léčby a zejména o rizicích restartování léčby bez lékařského dohledu.

DRESS

Během antituberkulózní léčby byly pozorovány těžké systémové hypersenzitivní reakce včetně případů úmrtí, jako DRESS syndrom (lékový exantém s eozinofilií a systémovými symptomy) (viz bod 4.8).

Rifampicin a porfyrie:

Rifampicin má porfyrinogenní účinek. Jeho používání u nositelů genu akutní intermitentní porfyrie

(AIP), porfyrie variegata (PV) nebo hereditární koproporfyrie (HCP) vyžaduje speciální opatrnost.

Reakce postižených pacientů jsou značně individuální a jsou jasně závislé na tom, zda jedinec patří k rizikové skupině a na stupni aktivace v různých fázích hepatálního porfyrického procesu. Účinek na metabolismus porfyrinu by měl být pravidelně monitorován vyšetřením prekurzorů porfyrinu a porfyrinů v moči. Ve všech případech by měl být konz ultován specialista na porfyrii.

Účinky na gastrointestinální trakt

Během léčby rifampicinem a po jejím ukončení se může vyskytnout s antibiotiky spojená kolitida

(pseudomembranózní enterokolitida), která může ohrožovat život. V takovém případě, v závislosti na indikaci, musí být zváženo vysazení podávání rifampicinu a musí být započata příslušná terapie (např.

užívání specifických perorálních antibiotik/chemoterapeutik s prokázanou klinickou účinností).

Antiperistaltika jsou kontraindikována (viz též bod 4.8).

Vliv na tělesné tekutiny:

Rifampicin má vlastní intenzivní hnědočervenou barvu, která po podání léčivého přípravku, jenž tuto léčivou látku obsahuje, vede ke zbarvení tělesných tekutin, jakou jsou sliny, pot, slzy a exkrementy , tj. moč a stolice. Toto může například způsobit permanentní žlutooranžové zbarvení měkkých kontaktních čoček a může též zbarvit oblečení.

Monitorování renální funkce:

Pravidelné monitorování renální funkce (např. stanovení sérového kreatininu) se vyžaduje, a to zejména při delším používání rifampicinu.

Byly hlášeny též případy akutního renálního selhání, intersticiální nefritidy a tubulární nekrózy, ke kterým došlo během léčby rifampicinem. V takových případech je třeba ihned a trvale vysadit léčbu.

Obecně se po vysazení léčby renální funkce vrací k norm álu.

Monitorování krevního obrazu:

Má být též prováděno pravidelné monitorování krevního obrazu, protože během léčby rifampicinem se mohou vyskytnout nežádoucí účinky postihující krev a krevní složky (viz bod 4.8).

Během léčby rifampicinem se může objevit koagulopatie závislá na vitaminu K a závažné krvácení.

Doporučuje se sledovat pacienty z hlediska výskytu koagulopatie, zejména pacienty s rizikem krvácení.

V případě potřeby je třeba zvážit podávání doplňků vitaminu K (nedostatek vitaminu K, hypoprotrombinémie).

Těhotenství a postnatální fáze:

Pokud se rifampicin podává během posledních týdnů těhotenství, může zde být zvýšené riziko poporodního krvácení u matky kvůli zvýšené krvácivé diatéze způsobené porodem a rovněž u novorozence kvůli stále neadekvátní dodávce vitaminu K, a tudíž nedostatečné tvorbě faktorů krevního srážení. Proto je potřebné provádět pravidelné monitorování krevního obrazu a také stanovení parametrů koagulace. V takových případech může být indikována léčba vitaminem K.

Chemické laboratorní testy a diagnostika:

Mikrobiologické stanovení vitaminu B12 a kyseliny listové je nehodnotitelné.

Rifampicin může kompetitivně inhibovat vylučování bromosulfoftaleinu, a tudíž dělá dojem jaterní dysfunkce. Bromosulfoftaleinový test k vyšetření vylučovací funkce jater nemůže být tedy během léčby rífampicinem prováděn.

Rifampicin způsobuje falešně pozitivní výsledky stanovení opiátů v moči pomocí imunochemických testů.

Rentgenkontrastní látky

Rifampicin může způsobit zpomalení biliárního vylučování r entgen kontrastních látek používaných při vyšetřování žlučníku, aniž by to mělo klinicky relevantní vliv na vyšetření.

Meningokoková rezistence:

Kvůli možném rozvoji rezistence meningokoků proti rifampicinu musí být kontaktní osoby, kterým byl rifampicin podán preventivně za účelem zamezení meningokokové meningitidy, pečlivě sledovány ohledně výskytu manifestní meningitidy.

Přípravky EREMFAT i.v. 300 mg a EREMFAT i.v. 600 mg obsahují méně než 1 mmol (23 mg) sodíku na 1 lahvičku, tj. jsou prakticky „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Rifampicin ovlivňuje metabolismus mnoha současně podávaných léčivých látek, přičemž se jako příčina interakcí diskutuje o několika mechanismech:

− Rifampicin indukuje systém jaterního cytochromu P450. Z výšená tvorba izoenzymového komplexu CYP3A4 je přitom zprostředkována pregnanovým X receptorem (PXR) a v menší míře konstitutivním androstanovým receptorem (CAR). Rifampicin indukuje také četné další

CYP izoenzymy (např. CYP2A, CYP2B, CYP2C).

− Rifampicin zvyšuje aktivitu UDP-glukuronosyltransferázy 1 A, která katalyzuje glukuronidaci

řady látek v ledvinách a v játrech.

− Rifampicin zřejmě ovlivňuje transport léčivých látek z buňky zprostředkovaný účinkem na transportní protein p-glykoprotein.

Metabolismus samotného rifampicinu je ovlivněn při současném podávání některých dalších léčivých látek, čímž může být zvýšena či snížena jeho biologická dostupnost, což může mít vliv na účinnost a bezpečnost použití rifampicinu.

Proto by v jednotlivých individuálních případech měly být interakce s podávanými látkami včetně těch, které se používají při léčbě komorbidit, a průběh primárního a doprovodných onemocnění, u každého jednotlivého případu vyhodnocovány a monitorovány pomocí opatření, jako jsou monitoring léku, klinické kontroly, resp. kontroly pomocí přístrojů. Pokud je to vhodné, může být nutné upravit dávku současně podávaného léku. Zejména při ukončení současného podávání rifampicinu je třeba vzít v úvahu potřebu opětovné úpravy dávky souběžně podávané medikace.

Kvůli velkému počtu interakcí a různých klinických důsledků uvádí následující část seznam známých interakčních partnerů, které mají podle současného vědeckého poznání klinickou relevanci.

V 1. sloupci jsou uvedeny skupiny léčiv ých látek a/nebo související léčivé látky/léčivé přípravky.

Podtržené označují léčivé látky ovlivněné rifampicinem. Jestliže je rifampicin samotný ovlivňován nějakou léčivou látkou, je oddělen spojovníkem, uveden v seznamu a podtržen v 1. sloupci tabulky spolu s látkou, která ho ovlivňuje. Pokud není v seznamu podtržena žádná léčivá látka, nejedná se o přímou interakci, při které je léčivá látka ovlivněna, ale je zde vyjádřeno, že touto interakcí je ovlivněna obecná reakce (např. jaterní toxicita) nebo endogenní látka.

Ve 2. sloupci jsou popsány vzájemné účinky skupiny léčiv ých látek/ léčiv é látky.

▲: zvyšuje se

▼: klesá

AUC (area under the curve): plocha pod křivkou

C : maximální koncentrace léčivé látky v krvi max t : poločas

Ve 3. sloupci jsou uvedeny klinické důsledky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy s plodném věku/antikoncepce :

spolehlivá antikoncepce (viz body 4.4 a 4.5).

Těhotenství :

Rifampicin prochází placentou, koncentrace u plodu dosahují přibližně 12–33 % koncentrace v mateřské krvi. Kvůli opožděné eliminaci mohou být v plodové vodě tekutině přítomny vyšší koncentrace než v mateřské krvi.

Informace v literatuře týkající se teratogenity u člověka jsou rozporuplné. Stanovení teratogenního rizika dále komplikuje fakt, že rifampicin se většinou používá v kombinaci s jinými antituberkulotiky. Dosud bylo zdokumentováno 14 případů malformace u 117 párů matka - dítě exponovaných v prvních 4 měsících gravidity. U novorozenců byla pozorována zvýšená incidence hypoprotrombinémie či krvácivých tendencí. Ve studiích na zvířatech byla zjištěna reprodukční toxicita (viz bod 5.3).

V případě již přítomné gravidity smí být rifampicin předepsán v prvním trimestru pouze v absolutně nutných případech, protože nelze vyloučit zvýšení rizika malformací. Ve druhém a třetím trimestru smí být rifampicin užíván pouze po pečlivém zvážení poměru benefit/riziko.

Pokud se rifampicin podává v posledních týdnech gravidity, může to vést ke zvýšení krvácivé diatézy u matky a novorozence (viz bod 4.4).

Nicméně léčba aktivní tuberkulózy rifampicinem v těhotenství je v zásadě možná. Pacientka však musí být informována, že po užívání rifampicinu během časné fáze těhotenství nelze s absolutní jistotou vyloučit riziko vzniku malformace.

Pokud k otěhotnění dojde během léčby rifampicinem, není třeba indukovat potrat.

Kojení:

Rifampicin je vylučován do mateřského mléka, ale předpokládá se, že jeho koncentrace, které vstřebá kojenec, jsou příliš nízké na to, aby vyvolaly nežádoucí účinky u kojence.

Nicméně by měl být přípravek EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg používán během kojení pouze po pečlivém vyhodnocení poměru prospěchu a rizika.

Fertilita:

Fertilita u potkanů nebyla po léčbě rifampicinem ovlivněna.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Kvůli nežádoucím reakcím, které se mohou možná vyskytnout (viz bod 4.8) může tento přípravek, i když je používán dle návodu, změnit schopnost pohotové reakce v takovém rozsahu, že schopnost řídit a obsluhovat stroje či pracovat bez zajištění pevnou oporou je narušena. To platí zejména v kombinaci s alkoholem.

4.8 Nežádoucí účinky

Jako nejčastější nežádoucí reakce na léčbu rifampicinem je popisována změna jaterních testů (zejména zvýšení aktivity transamináz), což obvykle není klinicky relevantní a odeznívá s pokračující léčbou.

Avšak ve velmi vzácných případech se může vyskytnout také symptomatická hepatitida, která může mít v některých případech smrtelný průběh.

Dalšími častými nežádoucími účinky léčby rifampicinem jsou hypersenzitivní reakce a gastrointestinální obtíže.

V místě aplikace infuze může při parenterálnímu podávání přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg dojít k iritaci žíly, zejména při dlouhodobém podávání infuzního roztoku.

a s horečkou, slabostí, bolestmi svalů a kloubů a výskytem antinukleárních protilátek bve spojení s intermitentním nebo po nepravidelném podá vání rifampicinu, příznaky podobné „lupus - like“ syndromu (viz také bod 4.4) c pozorovaná v souvislosti s kombinovanou léčbou antituberkulotiky s rifampicinem a dalšími látkami;

reakce nebylo možné připsat s jistotou jedné z účinných látek d v důsledku ovlivnění metabolismus steroidních hormonů rifampicinem e způsobené vlastní barvou rifampicinu a neškodné (viz také bod 4.4) f většinou přechodný jev g při podávání během posledních týdnů těhotenství (viz také bod y 4.4 a 4.6)

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10 e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

4.9 Předávkování

Po akutním předávkování byly hlášeny následující příznaky:

− nauzea, zvracení (zbarvení žaludečního obsahu), svědění, bolest v celém břiše, cholestáza

− kůže, skléra a sliznice mohou vykazovat žluto - oranžové zbarvení

− mohou být zbarveny další exkrementy (moč, stolice)

− extrémní předávkování může vést k neklidu, dušnosti, tachykardii, generalizovaným křečím a zástavě dýchání a oběhu.

Léčba intoxikace

Po podání pravděpodobně toxických dávek nebo po perorálním podání pravděpodobně toxických dávek

(např. v případě nesprávného podání) přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg musí být ihned náležitě zajištěna vhodným způsobem eliminace léčivého přípravku (např. výplachem žaludku, podáním aktivního uhlí). Další léčba je symptomatická. Monitorování funkce jater a krevního obrazu je nezbytn é

(viz bod 4.4).

Hemodialýzou ani peritoneální dialýzou se nedosáhne významného snížení sérových koncentrací rifampicinu.

Pokud je třeba, musí být zahájena celková podpůrná opatření k zachování vitálních funkcí.

Je nutno zvážit navázání kontaktu s toxikologickým pracovištěm

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: R ifampicin je semisyntetické antibiotikum, které patří do ansamycinové skupiny a je zvláště účinné proti mykobateriím.

ATC kód: J04AB02

Mechanismus účinku

Mechanismus účinku je založen na vazbě na bakteriální RNA polymerázu, a tudíž na inhibici syntézy bakteriálních proteinů.

Působí na intracelulární i extracelulární organismy. Jeho optimální účinek je v neutrálním nebo alkalickém prostředí (obvykle extracelulárně); méně účinný je v kyselém rozmezí (intracelulárně nebo v kaseózní tkáni).

Rifampicin má baktericidní účinek na proliferující organismy, u organismů v klidové fázi je jeho účinek výrazně menší.

Spektrum účinku rifampicinu zahrnuje původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis ,

Mycobacterium bovis , Mycobacterium africani a další členy komplexu Mycobacteria tuberculosis , netuberkulózní mykobakterie a další bakteriální druhy.

I když je rifampicin účinný také proti jiným nemykobakteriální p ůvodcům infekcí, než které jsou uvedeny v sekci 4.1, měl by se používat pro léčbu těchto infekčních onemocnění pouze ve výjimečných odůvodněných případech a podobně též pouze v rámci kombinované léčby, aby se nezhoršila situace týkající se rezistence na rifampicin. T ento léčivý přípravek je určen výhradně pro léčbu všech forem tuberkulózy.

Farmakokinetický/farmakodynamický vztah s ohledem na Mycobacterium tuberculosis

Rifampicin vykazuje baktericidní účinek na Mycobacterium tuberculosis závislý na koncentraci. Rozsah baktericidního účinku závisí hlavně na poměru mezi AUC (plocha pod křivkou; plocha pod křivkou koncentrace- čas) a minimální inhibiční koncentrací (MIC).

Mechanismus rezistence

U M. tuberculosis je rezistence na rifampicin spojena s mutacemi v genu rpoB. Tento gen kóduje betasubjednotku bakteriální DNA-dependentní RNA polymerázy. Mutace tohoto genu má za následek vysokou jednostupňovou rezistenci vůči rifampicinu u M. tuberculosis . Existuje zkřížená rezistence s rifabutinem a rifapentinem a dalšími chemicky příbuznými látkami.

Rozvoj rezistence u netuberkulózních mykobakterií je rovněž spojen s mutacemi v genu rpoB (např.

Mycobacterium kansasii ), je však také známo, že na rozvoji rezistence na rifampicin se podílejí i další mechanismy.

Také u meningokoků je důvodem výskytu rezistence mutace v genu rpoB, přičemž izoláty rezistentní na rifampicin se zatím vyskytly jen vzácně.

Monoterapie indukuje rychlý rozvoj rezistence („one - step“ rezistence) u mykobakterií i dalších patogenů.

Vyšetření citlivosti

Pro bakterie tuberkulózy je podle DIN standardů 32,0 mg/l rifampicinu nejnižší koncentrací (nebo:

kritickou koncentrací) v kultivačním médiu (Löwenstein - Jensen kultivační médium), při níž růst svědčí pro rezistenci na rifampicin. Tato kritická koncentrace je výše než MIC a znamená klinickou rezistenci.

Prevalence získané rezistence

U tuberkulózních patogenů s bakterií Mycobacterium tuberculosis , s níž se setkáváme nejčastěji a která je nejčastěji hlášeným patogenem z komplexu Mycobacterium tuberculosis (jenž zahrnuje

Mycobacterium bovis , Mycobacterium africani , Mycobacterium microti ), kolísá prevalence získané rezistence vůči rifampicinu podle lokality a v průběhu času. Podle údajů hlášených v souladu s německým zákonem o ochraně proti infekcím uvád í Institut Roberta Kocha míru rezistence v Německu

2,0 % (2010), 2,1 % (2011), 2,4 % (2012), 3,6 % (2013) a 3,4 % (2014). To znamená, že tuberkulózní patogeny jsou na rifampicin obvykle citlivé. Při volbě terapeutického režimu by měla být ve všech případech vyhledána rada odborníka.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Pokud jde o farmakokinetické parametry, není na začátku léčby nebo po jednotlivém podání rozdíl mezi perorálním a intravenózním podáním. To se změní po několika týdnech užívání. Kvůli autoindukci jaterních enzymů se clearence rifampicinu zvýší, což značně snižuje biologickou dostupnost po perorálním podání ve srovnání s podáním cestou intravenózní infuze.

Distribuce

Vazba na plazmatické proteiny je asi 70 – 90 %. Léčivá látka vykazuje dobrý průnik do buněk a tkání, což se odráží ve vysokém objemu distribuce, který je více než 1 l/kg. Až více než 20x vyšší koncentrace se nacházejí v játrech a až 5x vyšší koncentrace v ledvinách v porovnání se sérem.

Pouze přibližně 25 % rifampicinu je negativně ionizováno při pH krve, rychlá distribuce z krevní plazmy do jiných tělesných tekutin a tkání je částečně vysvětlena dobrou rozpustností v tucích.

50 – 70 % koncentrace v séru lze dosáhnout ve svalové tkáni a 10 –20 % v kostech. V obsahu kaseózně změněné kaverny jsou koncentrace nižší než v séru. Nižší koncentrace, než v séru se nacházejí v mozkomíšním moku (10–85 %), pleurální tekutině (5– 40 %), ve spu tu (až 20 %) a ve slinách (až 15

%). V potu a ve slinách se nachází jen stopy rifampicinu.

Rifampicin prochází placentární bariérou a koncentrace dosažené ve fetální krvi zhruba odpovídají 1/3 koncentrace v krvi mateřské. K akumulaci rifampicinu dochází také v amniové tekutině (viz bod 4.6).

Průchod bariérou mezi krví a mlékem vede k tomu, že koncentrace v mateřském mléce jsou přibližně

10 – 25 % koncentrace v krvi.

Biotransformace

Rifampicin se u lidí štěpí v játrech, hlavním metabolitem je 25 -deacetyl-rifampicin. Výsledkem indukce mikrozomálních enzymů P450 je to, že rychlost metabolismu se při opakovaném podávání rifampicinu zvyšuje, což vede k posunu z renálního vylučování ve prospěch biliárního vylučování. Současně se tímto procesem zkrátí poločas v séru.

Mikrobiologický účinek hlavního metabolitu nebyl zatím dostatečně prozkoumán.

Eliminace

Iniciální poločas rifampicinu může být 3 – 6 – 16 hodin. To je ovlivněno enterohepatálním oběhem látky.

Kvůli výše popsané enzymové indukci se poločas během prvních týdnů léčby zkracuje. Rifampicin a jeho hlavní metabolit 25-deacetyl- rifampicin jsou vylučovány převážně hepatobiliární cestou (přibližně

70 - 80 % celkové clearence). Přibližně 10–15 % podané látky se vyloučí močí; poměr rifampicinu a

25-deacetyl – rifampicinu je stejný.

Renální clearence dosahuje přibližně 1/8 rychlosti glomerulární filtrace.

Linearita/nelinearita

Rifampicin vykazuje nelineární farmakokinetiku.

Farmakokinetika u specifických skupin pacientů

Eliminace při poruše funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater jsou plazmatické koncentrace zvýšené a eliminační poločas je prodloužený (viz bod 4.2).

Eliminace při poruše funkce ledvin

Eliminace rifampicinu není renální dysfunkcí ovlivněna (viz bod 4.2).

Dialyzovatelnost

Hemodialýzou ani peritoneální dialýzou se nedosáhne signifikantního snížení koncentrací rifampicinu v séru.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nejsou žádné údaje ze studií chronické toxicity, které by svědčily pro to, že by se mohly vyskytnout dosud neznámé nežádoucí reakce u člověka.

Mutagenita a karcinogenita

V bakteriálních testech genotoxicity byl rifampicin negativní. Testy in vitro na lidských a jiných savčích buňkách však vykazovaly protichůdné výsledky, stejně tak dosud provedené testy in vivo. Mutagenní potenciál rifampicinu nelze na základě dosud provedených studií přesvědčivě stanovit.

Celoživotní („lifetime“) studie na potkanech a myších neodhalily žádný relevantní důkaz karcinogenního potenciálu rifampicinu.

Reprodukční toxicita

Ve studiích provedených v tomto ohledu se vyskytly fetotoxické účinky u potkanů od 100 mg/kg/den a malformace u potkanů a myší (CNS, spina bifida, anencefalie, rozštěp patra) od 150 mg/kg/den.

Fertilita a perinatální a postnatální vývoj nebyly u potkanů nepříznivě ovlivněny.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

EREMFAT i.v. 300 mg:

Natrium-askorbát 5 mg (jako stabilizátor)

EREMFAT i.v. 600 mg:

Natrium-askorbát 10 mg (jako stabilizátor)

6.2 Inkompatibility

Čerstvě připravený roztok může být smíchán s následujícími infuzními roztoky: 5% roztok glukózy, 5% roztok fruktózy a izotonický roztok chloridu sodného. Používání jiných infuzních roztoků se nedoporučuje.

Roztoky obsahující hydrogenuhličitan sodný a/nebo laktát sodný jsou s rifampicinem fyzikálně nekompatibilní a nesmí být použity.

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg nesmí být smíchán s Ringerovým roztokem (acetát) + glukóza.

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg není kompatibilní s cefamandolem, tetracyklinem a doxycyklinem.

Fyzikální inkompatibilita (precipitace) byla pozorována mezi neředěným (5mg/ml) nebo ředěným

(1 mg/ml ve fyziologickém roztoku NaCl) diltiazem hydrochloridem a rifampicinem (6 mg/ml ve fyziologickém roztoku NaCl ) při podání stejnou kanylou.

Podobná inkompatibilita byla popsána pro směs parenterálních roztoků tramadolu a rifampicinu.

Kombinace 1 lahvičky přípravku STREPTO - Fatol s 1 lahvičkou přípravku EREMFAT i.v. 300 mg /

600 mg a 500 ml 5% glukózy nebo fyziologického roztoku jsou stabilní při pokojové teplotě po dobu

4 hodin (viz bod 6.3).

Smíchané infuze přípravku STREPTO - Fatol a přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg a přípravku

ISOZID 0,5 N nejsou kompatibilní.

Míchání přípravku EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg s více než jedním dalším antituberkulotikem v infuzním roztoku nelze doporučit. Dokud nebudou k dispozici další studie, neměl by se přípravek

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg mísit s infuzními roztoky nebo kombinačními pa rtnery jiným způsobem, než bylo uvedeno výše.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky.

Tento léčivý přípravek nesmí být použit po uplynutí doby použitelnosti.

Doba použitelnosti po rekonstituci:

Roztok připravený za aseptických podmínek z prášku a vody pro injekce lze uchovávat po dobu 48 hodin, pokud je skladován v chladničce.

Připravené infuzní roztoky lze uchovávat při pokojové teplotě po dobu 4 hodin. Infuzní roztoky připravené k aplikaci musí být tedy použity bezprostředně, v podobě kontinuální intravenózní infuze.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička z čirého skla

EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg je k dispozici v následujících velikostech balení:

EREMFAT i.v. 300 mg

Originální balení - 1 injekční lahvička s práškem pro infuzní roztok

Nemocniční balení - 10 injekčních lahviček s práškem pro infuzní roztok

EREMFAT i.v. 600 mg

Originální balení - 1 injekční lahvička s práškem pro infuzní roztok

Nemocniční balení - 10 injekčních lahviček s práškem pro infuzní roztok

Je možné, že ne všechny velikosti balení budou uvedeny na trh.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s přípravkem

Příprava infuzního roztoku:

Pro přípravu infuzního roztoku k aplikaci se injikuje 5 ml (EREMFAT i.v. 300 mg) nebo 10 ml

(EREMFAT i.v. 600 mg) vody pro injekce do injekční lahvičky s práškem, která se potom po dobu půl minuty intenzivně protřepává.

Poté, co pěna úplně opadne, se musí roztok rifampicinu ihned přidat ke 250 ml (EREMFAT i.v. 300 mg) nebo k 500 ml (EREMFAT i.v. 600 mg) infuzního roztoku. Jako infuzní roztok je možné použít fyziologický roztok chloridu sodného, 5% roztok glukózy nebo 5% roztok fruktózy (viz. bod 6.2).

Pokud se mají podat dávky nižší nebo vyšší než 300 mg nebo 600 mg, odebere se parciální množství roztoku připraveného z prášku pro infuzní roztok ve vodě pro injekce. Pro doplnění k vyšším dávkám se pak toto množství přidá k infuznímu přípravku pouze spolu s další dávkou.

Připravené roztoky pro infuzi lze skladovat při pokojové teplotě po dobu 4 hodin. Roztok pro infuzi připravený k aplikaci se tudíž musí bezprostředně použít v podobě i.v. kontinuální intravenózní infuze

(viz bod 6.4).

Pokud se kombinuje se streptomycin sulfátem, mělo by být vzato v úvahu následující. EREMFAT i.v.

300 mg / 600 mg (rozpuštěný ve vodě pro injekce) a STREPTO - Fatol (rozpuštěný ve vodě pro injekce) musí být nataženy zvlášť a zvlášť injikovány do infuzního roz toku.

Upozornění pro manipulaci s přípravkem EREMFAT i.v. 300 mg / 600 mg:

Ošetřovatelský personál by se měl vyvarovat kontaktu s rifampicinem, protože v ojedinělých případech byly u osob připravujících a podávajících infuzní roztoky pozorovány alergické reakce v obličeji a na

rukou.

Veškerý nespotřebovaný léčivý přípravek či odpadní materiál musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Esteve Pharmaceuticals GmbH

Hohenzollerndamm 150-151

14199 Berlín

Německo

Telefon +49 30 338427-0 e-mail info.germany@esteve.com

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

EREMFAT i.v. 300 mg: 3260.00.02

EREMFAT i.v. 600 mg: 3260.01.02

9. DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

18. 2. 2009

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 2025

11. OBECNÁ KLASIFIKACE PRO DODÁVÁNÍ

Léčivý přípravek pouze na lékařský předpis