SPC181870
sp.zn. sukls305611/2021
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Melipramin 25 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje imipramini hydrochloridum 25 mg
Pomocn á látk a se známým účinkem :
Jedna potahovaná tableta obsahuje 1 05 mg laktosy
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovan á tableta.
Popis přípravku: lesklé potahované tablety hnědé barvy, velikosti 8,4x3,8 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické i ndikace
Léčba deprese.
Léčba enurézy u pediatrických pacientů (enuresis nocturna): v případě, že nebyla nalezena žádná organická abnormalita, mohou být přípravkem léčeny děti od 6 let.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Je nutná individuální titr ace dávky.
Doporučená počáteční dávka je obvykle nízká a zvyšuje se pouze postupně. Pacientům se zvýšeným rizikem suicidálního chování mají být předepisovány nižší dávky.
Léčba je obvykle dlouhodobá (několik let). Maximální dávka pro celou dobu léčby nebyla stanovena.
Dospělí: počáteční dávka 25 mg jednou až třikrát denně může být zvyšována až na 150 -200 mg/den.
Následná udržovací dávka má být stanovena individuálně postupným snižováním dávky, obvykle na
50 až 100 mg denně.
U hospitalizovaných pacientů, tj. u těžkých případů, může být dávka zvýšena na 100 mg třikrát denně, dokud není vidět výrazné zlepšení. Následně má být opět určena individuální udržovací dávka, a to postupným snižováním dávky, obvykle na asi 100 mg denně.
Zvláštní populace
Starší osoby: pacienti nad 60 let mohou vyžadovat nižší dávku imipraminu , než je dávka doporučená výše. Protože pomocí přípravku Melipramin 25 mg potahované tablety není možné získat nižší dávku než 25 mg imipraminu, nemá se tento příp ravek používat k zah ájení léčby u starších pacientů.
Strana 1 (celkem 10)
Pediatrická populace : k léčbě nočního pomočování se tablety podávají 1 hodinu před spaním.
Více než 11 let (hmotnost 35 až 54 kg): 50-75 mg denně;
8 až 11 let (hmotnost 25 až 35 kg): 25-50 mg denně;
6 až 7 let (hmotnost 20 až 25 kg): 25 mg denně .
Méně než 6 let: Nesmí být podáván dětem do 6 let.
Dávka nemá překročit 75 mg denně. Maximální délka léčby nemá překročit tři měsíce a její ukončení má být postupné. Pokud dojde k recidivě, léčba nemá být znovu zaveden a, pokud nebylo provedeno celkov é vyšetření pacienta .
Způsob podání
Perorální podání
Tablety přípravku Melipramin se polyk ají vcelku, nerozkousané, s malým množstvím vody.
4.3 Kontraindikace
hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
mánie
glaukom s úzkým úhlem
retence moči
těžká porucha funkce jater a/nebo ledvin
současná léčba inhibitory MAO (např. moklobemid)
pacienti s onemocněním srdce (ischemie, srdeční selhání, arytmie) a pacienti po nedávno prodělaném infarktu myokardu
děti do 6 let
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienti mají být upozorněni, aby po dobu léčby přípravkem Melipramin NEPOŽÍVALI alkoholické nápoje.
U pacientů léčených tí mto přípravkem je vhodnější se vyhnout elektrokonvulzivní terapii.
Vzhledem k tomu, že tricyklická antidepresiva snižují křečový práh, má být imipramin používán s extrémní opatrností u pacientů s epilepsií a jinými predisp ozicemi , např . poškození m mozku různé etiologie, současným užívání m neuroleptik, s vysazení m alkoholu nebo léčivých přípravků s antikonvulsivní mi vlastnostmi (např . benzodiazepiny). Výskyt záchvatů se zdá být závislý na dávce.
U pacientů s bipolární depresí může imipramin vyvolat mánii; během epizody mánie nemá být podáván.
I když byly hlášeny změny v počtu leukocytů při užívání imipraminu pouze v ojedinělých přípa dech, je třeba, zejména během několika prvních měsíců léčby, pravidelně kontrolovat krevní obraz a sledovat příznaky, jako je horečka a bolest v krku. Kontrola se také doporučuje v průběhu dlouhodobé léčby.
Hyponatre mie (obvykle u starších pacientů) je sp ojena se všemi typy antidepresiv a má být brána v úvahu u všech pacientů, u kterých se objeví symptomy, jako je ospalost, zmatenost nebo křeče.
Opatrnosti je třeba při podávání tricyklick ých antidepresiv pacientů m s poruchou funkce ledvin (těžká porucha viz bod 4.3).
Opatrnosti je třeba při podávání tricyklických antidepresiv pacientů m s nádory dřeně nadledvin (např.
feochromocytom, neuroblastom) , protože mohou vyprovokovat hypertenzní kriz i.
Opatrnosti je třeba u pacientů s hypertyreóz ou nebo při souběžné m podávání přípravků k léčbě štítné žlázy, mohou se vyskytnout zhoršené nežádoucí účinky na srdeční funkce .
Strana 2 (celkem 10)
Vzhledem k anticholinergním vlastnostem imipraminu má být používán s opatrností u pacientů s anamnézou zvýšeného nitroočního tl aku, glaukomu s úzkým úhlem nebo retencí moče (např.
onemocnění prostaty).
Opatrnosti je třeba u pacientů s chronickou zácpou. Tricyklická antidepresiva mohou způsobit paralytický ileus zejména u starších osob a pacientů upoutaných na lůžko.
Před celkovou nebo lokální anestezi í má být anesteziolog upozorněn, že pacient užívá imipramin.
Anestetika podávaná při tri/tetracyklick é antidepresivní terapi i mohou zvýšit riziko arytmií a hypotenze
(viz bod 4.5).
V souvislosti s anticholinergními účinky tricyklických antidepresiv vyvolávajících snížen ou tvorbu slz a akumulace mukoidních sekretů může dojít k poškození epitelu rohovky u pacientů s kontaktními čočkami.
Imipramin může vyvolat úzkost, pocity neklidu a hyperexcitaci u neklidných pacientů a pacientů s doprovodnými příznaky schizofrenie.
U schizofrenních pacientů užívajících tricyklická antidepresiva byla občas pozorována a ktivace psychózy. Hypomanické nebo manické epizody byly také hlášeny během depresivní fáze u pacientů s cyklickými afektivní mi poruchami podstupujících léčb u tricyklický mi antidepresivy. V takových případech může být potřebné sníž it dávk u imipraminu nebo jeho vysa zení a podávat jiné antipsychotikum. Pokud tyto epizody odezn í , může být znovu v případě potřeby podávána nízká dávka imipraminu.
Vzhledem k možným nežádoucím účinků m j e třeba se vyvarovat náhlé ho ukončení léčby (viz bod 4.8).
U dětí léčených imipraminem se při léčbě nočního pomočování mohou objevit poruchy chování .
P ři použití tricyklických antidepresiv k léčbě pacientů s panickou poruchou může dojít k výskytu paradoxní úzkostné neurózy. Tento stav obvykle netrvá déle než dva týdny a lze jej zvládnout deriváty benzodiazepinů.
Před zahájením léčby a po celou dobu jejího trvání je třeba provádět tato vyšetření a laboratorní testy:
− krevní tlak,
− jaterní testy,
− EKG,
− diferenciální krevní obraz.
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhod související ch se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do doby , dokud nedojde k významné remisi. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledo váni až do té doby , dokud k tomuto zlepšení nedojde. Vše obecnou klinickou zkušeností je , že se riziko sebevraždy může v časných st a diích uzdravování zvýšit .
Pacienti , kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhod y souvisejících se sebevraždou, nebo ti , kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy .
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby p ečlivě sledován i, a to především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na to, že je nutn é sled ovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlení a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě vyhledat lékařskou pomoc .
Všichni pacienti musí být pod přísným dohledem z důvodu rizika sebevražedného chování.
Serotoninový syndrom
Souběžné podávání přípravku Melipramin a buprenorfinu může vést k s erotoninovému syndromu, což
Strana 3 (celkem 10)
je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5).
Pokud je souběžná léčba klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní nestabilitu, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.
V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby .
Pomocné látky
Melipramin obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Melipramin nesmí být užíván v kombinaci s inhibitory MAO, protože dva typy léčivých přípravků působí synergicky a centrální a periferní noradrenergní účinky se mohou zvyšovat na toxickou úroveň
(možné zvýšení krevního tlaku, hypertenzní krize, hyperpyrexie, myoklonus, agit ovanost , křeče, delirium), kóma).
Z bezpečnostních důvodů nemá být léčba imipraminem zahájena dříve než 3 týdny po přerušení léčby inhibitory MAO (s výjimkou moklobemidu, reverzibilního inhibitoru MAO, kde je dostatečná přestávka
24 hodiny).
Je-li pacient převeden z tricyklického antidepresiva na inhibitor MAO, musí být také dodržena třítýdenní doba vymývání. Nová léčba inhibitorem MAO nebo přípravkem Melipramin má být zahájena malými dávkami, které lze postupně zvyšovat s pečlivým sledováním klinických účinků.
Zvláštní opatrnosti je třeba při užívání přípravku Melipramin současně s těmito léčivými příprav ky:
B arbituráty: zvýšení metabolismu imipraminu a je možné snížení jejich účinku. Adice nežádoucích účinků obou látek je také možná.
F enytoin: imipramin inhibuje metabolismus fenytoinu a tím vede ke zvýšení sérové koncentrace fenytoinu a ke zvýšení toxicity. Také je možné zvýšení rizika vzniku epileptického záchvatu.
G uanetidin: imipramin by mohl snížit absorpci guanetidinu do adrenergních neuronů , a to by mohlo vést ke snížení an t ihypertenzního účinku. Mohou být vyžadovány vyšší dávky guanetidinu nebo alternativní antihypertenzní látka .
Klonidin: Meli pramin může zhoršit antihypertenzní účinek k lonidinu kvůli farmakologickému antagonismu na centrálních alfa -2 receptorech. Používají se zde obdobná opatření jako pro guanetidin.
F luvoxamin: výsledkem kombinace fluvoxaminu s imipraminem může být snížený metabolismus imi praminu. Fluvoxamin signifikantně zvyšuje poločas imipraminu a snižuje clear a nce, což vede k toxicitě imipraminu. Snížení dávek obou látek může být nezbytné.
Imiprami n může potencovat anticholinergní účinky jiných léčivých přípravků (srdeční frekvence, sucho v ústech a zhoršení konstipace) .
I mipramin ovlivňuje účinky alkoholu a látek tlumících CNS. U alkoholiků byla hlášena vyšší rychlost cleara nce a porušený metabolis mus imipraminu.
Alprazolam a disulfiram: Pokud je imipramin podáván současně s alprazolamem a disulfiramem, může být potřeba snížit dávky imipraminu.
Neuroleptika: Současné užívání může vést ke zvýšeným plazmatickým hladinám tricyklických antidepresiv, ke sníženému křečovému prahu a záchvatům. Kombinace s thioridazinem může vyvolat závažné srdeční arytmie.
Betablokátory: koncentrace imipraminu v krvi může být zvýšena léky , jako je labetalol a propranolol. Klinický význam těchto interakcí je nejistý.
Diuretika: Současné užívání tricyklických antidepresiv a diuretik může zvýšit riziko vzniku posturální hypotenze.
Stimulancia alfa - adrenoceptoru: je třeba se vyhnout současnému užívání brimonidinu.
Antikoagulancia: Tricyklická antidepresiva mohou posilovat antikoagulační účinek kumarinových přípravků tím, že inhibují jaterní metabolismus antikoagulancií. Proto se doporučuje pečlivé monitorování plazmatické ho protrombinu.
Sympatomimetika: Imipramin m ůže posil ovat kardiovaskulární účinky adrenalinu (epinefrinu),
Strana 4 (celkem 10)
efedrinu, isoprenalinu, noradrenalin (norepinefrinu), fenylefrin a fenylpropanolaminu (např. jak o součást lokálních anestetik a nosní ch kapek).
- Chinidin: Vzhledem k aktivitě blokátorů sodíkových kanálů (účinky jako chinidin) by se t ricyklická antidepresiva neměla používat v kombinaci s antiarytmický mi látkami typu chinidinu
(třída A) .
- Induktory j aterní ch enzymů: Látky, které aktivují jaterní enzymový systém monooxygenázy
(např. barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nikotin a per orální antikoncepce) , mohou urychlit metabolismus a snížit plazmatické koncentrace imipramin u , což má za následek snížení účinnosti.
Plazmatické hladiny fenytoinu a karbamazepinu mohou být zvýšeny i s odpovídajícími nežádoucími účinky. Může být nutné upravit dávkování těchto přípravků.
Cimetidin, methylfenidát: Tyto léky mohou zvyšovat plazmatické hladiny imipraminu, jeho dávka proto má být snížen a.
Estrogeny: Existují důkazy, že estrogeny mohou někdy paradoxně snížit účinky imipraminu a ve stejnou dobu způsobit toxicitu imipraminu. Může být potřeba upravit dávky těchto přípravků.
Antivirotika : Léky jako ritonavir mohou způsobit zvýšení plazmatických koncentrací antidepresiv.
Blokátory kalciových kanálů: Diltiazem a verapamil, blokátory kalciových kanálů, mohou zvýšit hladinu imipraminu v krvi.
Nitráty: Snížená sekrece slin může snížit účinnost sublingvální ch nitrátových přípravků.
Dopaminergní látk y: P okud jsou tricyklická antidepresiva užívána současně s dopaminergními přípravky , jako je selegilin a entakapon, může být zvýšena CNS toxicita .
Centrálně působící látky potlačující chuť k jídlu: Souběžné užívání se nedoporučuje kvůli zvýšenému riziku to xicity na CNS.
Protinádorová léčiva: Vzhledem k riziku závažné posturální hypotenze je třeba se vyhnout s ouběžné mu užívání altretamin u.
Opatrnosti je třeba při souběžném podávání přípravků k léčbě štítné žlázy .
Buprenorfin: Současné užití bu prenorfinu s tricyklickými antidepresivy (TCA), jako je imipramin, může vést ke vzniku serotoninového syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).
Tricyklická antidepresiva se mohou také vzájemně ovlivňovat s následujícími třída mi léčivých přípravků :
Analgetika: Možné zvýšení rizika anticholinergních nežádoucích účinků a konvulzí (nefopam), křečí a serotoninového syndromu (tramadol), sedace (opioidní analgetika) nebo komorové arytmie.
Antiarytmika: Zvýšené riziko komorových arytmií způsobených léčivými přípravky, které prodlužují QT interval.
Svalová relaxancia: Zvýšený účinek svalov ého relaxans baklofenu.
4.6 Fertilita, t ěhotenství a kojení
Těhotenství
Není evidován žádný důkaz o bezpečnosti léčivého příprav ku v průběhu těhotenství. Objevily se izolované zprávy o možném spojení mezi použitím tricyklických antidepresiv a nežádoucími účinky na plod (vývojové poruchy). Je třeba se vyhnout léčbě imipraminem během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřeváží potenciální riziko pro plod.
U novorozenců, jejichž matky užívaly imipramin až do porodu, se během několika prvních hodin nebo dnů vyvinuly dušnost, letargie, koliky, podrážděnost, hypotenze nebo hypertenze, třes nebo křeče.
Pokud je to možné, měl by být imipramin postupně vysazen nejpozději 7 týdnů před vypočítaným datem porodu.
Kojení
Vzhledem k tomu, že imipramin je vylučován do mateřského mléka , m á být podáván pouze v případě, že benefit převáží možné riziko.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Strana 5 (celkem 10)
Imipramin může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování. Proto je třeba, aby se pacienti, kteří si stěžují na takové ovlivnění, vyvarovali řízení motorových vozidel, obsluhy strojů a provádění prací se zvýšeným rizikem nehod. Později v průběhu léčby musí být u jednotlivých pacientů individuálně rozhodnuto o tom, zda je pro ně bezpečné pokračovat v těchto činnostech.
4.8 Nežádoucí účinky
Některé nežádoucí účinky jsou závislé na dávce a upraví se při snížení dávky anebo odezní spontánně v průběhu léčby. Některé nežádoucí účinky se obtížně odlišují od symptomů deprese (např. únava, poruchy spánku, vzrušení, úzkost, sucho v ústech).
Podávání imipraminu má být přerušeno, pokud se objeví závažné neurologické nebo psychiatrické reakce.
Starší pacienti jsou obzvláště citliví na anticholinergní, neurologické, psychiatrické nebo kardiovaskulární účinky. Jejich schopnost metabolizovat a vylučovat léky může být snížena, což vede k riziku zvýšených koncentrací v plazmě.
Četnost nežádoucích účinků přípravku Melipramin je definována jako: velmi časté (≥1/10), časté
(≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až ≤1/100), vzácné (≥1/10000 až ≤1/1000), velmi vzácné
(≤1/10000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Nežádoucí účinky jsou v každé skupině četností seřazeny dle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi v zácné : agranulocytóza, leukopenie, trombocytopenie a purpura, eosinofilie
Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné : systémové anafylaktické reakce včetně hypotenze, alergická alveolitida (pneumonitida) s eozinofilií nebo bez ní
Endokrinní poruchy
Velmi vzácné : zvětšení prsů, galaktorea, SIADH (syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu), zvýšení nebo snížení hladiny cukru v krvi
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté : zvýšení tělesné hmotnosti
Časté : anorexie
Vzácné : snížení tělesné hmotnosti
Psychiatrické poruchy
Časté : zmaten é blouznění (zejména u geriatrických pacientů a pacientů s Parkinsonovou chorobou), dezorientace a halucinace, změny nálad od deprese k hypománii nebo mánii, agitovanost, neklid, zvýšená úzkost, únava, ospalost, poruchy spánku, poruchy libida a potence
Vzácné : aktivace psychotických příznaků
Velmi vzácné : agresivita
Není známo: Paranoidní halucinace mohou posílit v průběhu léčby tricyklickými antidepresivy. Jsou častěji vidět u starších osob nebo u pacientů užívajících vysok é dávk y.
Případy sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování byly hlášeny během léčby imipraminem nebo brzy po ukončení léčby (viz bod 4.4).
Poruchy nervového systému
Velmi časté : tremor
Časté : parestezie, bolest hlavy, závratě
Vzácné : epileptické záchvaty
Velmi vzácné : extrapyramidov é symptomy, ataxie, myoklonus, poruchy řeči, změny EEG
Strana 6 (celkem 10)
Poruchy oka
Velmi časté : poruchy akomodace, rozmazané vidění
Vzácné : glaukom, mydriáza
Poruchy ucha a labyrintu
Není známo : tinitus
Srdeční poruchy
Velmi časté: sinusová tachykardie a klinicky irelevantní změny na EKG (T a ST změny) u pacientů s pravidelnou srdeční funkcí
Časté : arytmie, poruchy vedení vzruchu (rozšířeni QRS komplexu a PR intervalu, blokáda raménka), palpitace
Velmi vzácné : srdeční dekompenzace
Cévní poruchy
Velmi časté : posturální hypotenze, návaly horka
Velmi vzácné : zvýšený krevní tlak, periferní va z ospastická reakce
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté : zácpa, sucho v ústech
Časté : zvracení, nauzea
Velmi vzácné : paralytický ileus, abdominální poruchy, stomatitida, poranění jazyka
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné : poruchy jaterních funkcí
Velmi vzácné: hepatitida se žloutenkou nebo bez
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté : pocení
Časté : kožní alergické reakce (kožní vyrážka, kopřivka)
Velmi v zácné : otoky (lokální nebo celkové), fotosenzitivita, pruritus, petechie, ztráta vlasů
Poruchy ledvin a močových cest
Časté : potíže s močením
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi vzácné : vysoká horečka, slabost
Vyšetření
Časté : zvýšení transamináz
Velmi vzácné: hyponatremie byla obvykle u starších pacientů spojena se všemi typy antidepresiv (viz bod 4.4).
Ostatní účinky:
ačkoliv nevyvolává závislost, při náhlém ukončení léčby se mohou objevit abstinenční příznaky, které zahrnují n auzeu , zvracení, bolest břicha, průjem, bolest hlavy, nespavost, nervozitu, úzkost, podrážděnost a nadměrné pocení (viz bod 4.4).
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Respirační deprese, neklid a abstinenční příznaky byly hlášeny u novorozenců, jejichž matky užívaly imipramin během posledního trimestru těhotenství.
Skupinové účinky
Epidemiologické studie, především ty, které byly provedeny u pacientů ve věku 50 let a výše , ukázaly zvýšené riziko fraktur u těch pacie ntů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI ) nebo tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám.
Strana 7 (celkem 10)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Známky a příznaky předávkování imipraminem jsou podobné jako u jiných tricyklických antidepresiv.
Srdeční abnormality a neurologické poruchy jsou hlavní komplikace. U dětí musí být náhodné požití jakéhokoli množství považováno za závažné a potenciálně fatální.
Známky a příznaky: Příznaky se obvykle objevují během 4 hodin po požití a maximální závažnosti dosáhnou po 24 hodinách. Vzhledem k opožděné absorpci (zvýšený anticholinergní účinek v důsledku předávkování), dlouhému poločasu a enterohepatální mu oběhu, pacient může být v ohrožení 4 až 6 dnů.
Hlavní příznaky předávkování zahrnují:
Účinky na centrální nervový systém: závratě, ospalost, stupor , kóma, ataxie, neklid, agitovanost, zvýšené reflexy, svalová ztuhlost, atetoidní a choreiformní pohyby, křeče.
Účinky na kardiovaskulární systém: Hypotenze, tachykardie, arytmie, poruchy vedení vzruchu, šok, selhání srdce; ve velmi vzácných případech zástava srdce.
Navíc: respirační deprese, cyanóza, šok, zvracení, horečka, pocení, mydriáza a oligurie nebo anurie.
Léčba: Neexistuje žádné specifické antidotum imipraminu. Léčba je v podstatě symptomatická a podpůrná. Pokud je pacient plně při vědomí , je třeba snížit vstřebávání příprav ku a ihned má být proveden výplach žaludku a vyvoláno nucené zvracení. Má - li pacient poruchou vědomí, mají být zajištěn y dýchací cest y manžetou endotracheální trubice před zahájením výplachu žaludku, neměl o by být vyvoláno zvracení. Tato opatření se doporučují po dobu až 12 hodin nebo i déle po předávkování, protože anticholinergní účinek tohoto přípravku může zpomalit vyprazdňování žaludku. Podání aktivního uhlí může pomoci snížit absorpci příprav ku.
Pacienti s hlavními příznaky předávkování, zejména dět i , musí být nejméně po dobu 72 hodin ošetřován i na jednotce intenzivní péče, kde je možné zajistit plnou podporu vitálních funkcí.
Léčba symptomů je založen a na moderních metodách intenzivní péče s kontinuálním monitorování m srdečních funkcí, krevních plynů a elektrolytů, a pokud je to nutné , mimořádná opatření, jako například antikonvulzivní terapie, umělé dýchání, vložení dočasného kardiostimulátoru, plazmový expandér , dopamin nebo dobutamin intravenózní infuzí , resuscitace.
Každé vážné předávkování vyžaduje nepřetržité monitorování srdeční činnosti po dobu nejméně
48 hodin a arytmie musí být léčeny na individuální bázi. Dechová nedostatečnost může vyžadovat intubaci a ventilaci, křeče mohou být kontrolovány intravenózním diazepamem.
Fyzostigmin se nemá použív at po předávkování imipramin em, protože bylo hlášeno, že může způsobit závažné bradykardie, asystolie a záchvaty. Hemodialýza nebo peritoneální dialýza nejsou účin n é kvůli nízkým plazmatický m koncentrací m imipraminu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, antidepresiva, n eselektivní inhibitory zpětného vychytávání monoaminů
ATC kód: N06AA02 .
Imipramin, léčivá složka přípravku Melipramin, je derivátem dibenzoazepinu. Patří mezi tricyklická
Strana 8 (celkem 10)
antidepresiva. Imipramin působí inhibičně na zpětné vychytávání noradrenalinu a ser otoninu uvolněného na synapsi při šíření vzruchu, a tím zajišťuje noradrenergní a serotonergní transmisi.
Vykazuje též inhibiční účinky na muskarinové a H - histaminové receptory a má proto anticholinergní a
1 středně silné sedativní účinky.
Antidepresivní účinek nastupuje postupně, optimální terapeutický účinek lze očekávat po 2 -4 týdnech léčby.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po perorálním podání je imipramin rychle a úplně absorbován. Příjem potravy nemá vliv na jeho absorpci a biologickou dostupnost. Během prvního průchodu játry je perorálně podáv an ý imipramin částečně převeden na desmethylimipramin, metabolit, který také vykazuje antidepresivní aktivitu. Při perorálním podání 50 mg 3krát denně po dobu 10 dnů byl průměrný rovnovážný stav plazmatické koncentrace imipraminu 33-85 ng/ml a desmethylimipraminu 43-109 ng/ml.
Distribuce
Asi 86 % imipraminu se váže na plazmatické bíl koviny. Koncentrace imipraminu v mozkomíšním moku a plazmě jsou vysoce korelované. Průměrný distribuční objem je asi 21 l/kg.
Imipramin a jeho metabolit desmethylimipramin přecházejí do mateřského mléka v podobných koncentracích , jako jsou v plazmě.
Biotransformace
Imipramin je rozsáhle metabolizován v játrech , a t o hlavně demetylací a v menší míře hydroxylací. Obě metabolické dráhy jsou pod genetickou kontrolou.
Eliminace
Průměrný poločas vylučování imipraminu z krve je asi 19 hodin. Okolo 80 % se vylučuje močí a přibližně 20 % stolicí, převážně ve formě neaktivních metabolitů. Vylučování nezměněného imipraminu a aktivního metabolitu desmethylimipraminu je okolo 5 % resp. 6 %. Pouze malé množství těchto látek se vylučuje stolicí.
Vzhledem k nižší clearance u starších pacientů vedoucí ke zvýšené systémové dostupnosti se vyžaduje snížení dávky imipraminu v této věkové populaci .
Kontrola průměrné clearance a poločasu eliminace se u dětí významně neliší od dospělých, ale variabilita mezi pacienty je vyso ká.
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nedochází k žádné změně v renálním vylučování imipraminu a jeho biologicky aktivních nekonjugovaných metabolitů. Nicméně jsou zvýšeny plazmatické koncentrace konjugovaných metabolitů v rovnovážném stavu, které jsou považovány za biologicky neaktivní. Klinický význam tohoto nálezu není znám.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Imipramin nemá mutagenní ani ka ncero genní potenciál. Studie u čtyř druhů zvířat (myš, potkan, králík a opice) vedla k závěru, že perorálně podávaný imipramin nemá žádný teratogenní potenciál.
Experimenty s vysokými dávkami parenterálně podávaného imipraminu způsobovaly především těžké maternální a embryotoxické účinky. Pokud jde o teratogenní účinky, ne byly průkazné.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek monohydrát laktosy povidon K 25 krospovidon mastek magnesium- stearát
Strana 9 (celkem 10)
hypromelosa červený oxid železitý (E 172) černý oxid železitý (E 172) dimetikon
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se .
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro u chovávání
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a velikost balení
Hnědá skleněná lahvička s plastovým uzávěrem s tlumičem nárazu, krabička.
Velikost balení: 50 potahovaných tablet.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
M aďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA
68/259/70-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5.2.1970
Datum posledního prodloužení registrace: 23.1.2020
10. DATUM REVIZE TEXTU
- 2022
Strana 10 (celkem 10)