SPC160938
Sp.zn. sukls203128/2020
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
SOTAHEXAL 80 mg tablety
SOTAHEXAL 160 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
SOTAHEXAL 80 mg: Jedna tableta obsahuje sotaloli hydrochloridum 80 mg.
SOTAHEXAL 160 mg: Jedna tableta obsahuje sotaloli hydrochloridum 160 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktózy .
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Popis přípravku:
SOTAHEXAL 80 mg : bílé, kulaté tablety, na jedné straně mírně vypouklé s náp isem
„SOT“, na druhé straně s půl i cí rýhou .
SOTAHEXAL 160 mg : bílé, kulaté, bikonvexní tablety, na jedné straně s nápisem
„SOT“, na druhé straně s půl i cí rýhou.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeuti cké i ndikace
Symptomatick é supraventrikulární tachyarytmie vyžadující terapii; např. AV junkční tachykardie, supraventrikulární tachykardie při WPW -syndromu ( Wolfův–
Parkinsonův - Whiteův syndrom) nebo paroxysmální fibrilace síní.
Těžké symptomatické komorové tachyarytmie a profylaxe těchto syndromů.
Přípravek je určen k léčbě dospělých .
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Přípravek je určen k léčbě dospělých.
Úvodní denní dávka je 80 mg v jedné denní dávce nebo rozděleně do dvou denních dávek. Dávkování se postupně individuálně upravuje, mezi změnami dávek musí uplynout interval nejméně 3 - 4 dny.
Při individuálním vyhledávání správného dávkování je třeba přihlížet jednak ke snížení tepové frekvence (nesmí klesnout pod 50 tepů za minutu), jednak k terapeu tickému ovlivnění klinic k ého stavu.
Udržovací dávka je většinou 160 – 320 mg, rozděleně do dvou dávek, které se užívají přibližně ve 12ti hodinových intervalech. U některých pacientů s život ohrožujícími refrakterními komorovými arytmiemi mohou být nutné dávky až maximálně 480 –
6 40 mg denně. Tyto vysoké dávky se předepisují jen v naprosto nezbytných případech po pečlivém zvážení poměru rizika ku prospěchu z léčby.
Dávkování pacientům s poruchou funkc e ledvin:
Protože se sotalol eliminuje výhradně ledvinami, je při poruše funkc e ledvin nutno snížit dávkování.
Při clearanc e kreatininu mezi 30 a 60 ml/min (při hodnotách kreatininu v séru do 2,0 mg/100 ml, tj. do 0,17 mmol/l) se doporučená dávka sníží na polovinu. Při clearanc e kreatininu mezi 10 a 30 ml/min (p ři hodnotách kreatininu v séru 2,0 - 5,0 mg/100 ml, tj. 0,17 - 0,43 mmol/l) se doporučená dávka sníží na čtvrtinu. Při clearanc e kreatininu nižší než 10 ml/min (při hodnotách kreatininu v séru vyšších než 5 mg/100 ml, tj.
vyšších než 0,43 mmol/l) se sota lol-hydrochlorid (dále j en sotalol) nepodává.
Poznámka o dalších úpravách dávkování:
Denní dávku je třeba snížit zvláště u pacientů s nízkou tepovou frekvencí, u nichž by další pokles tepové frekvence anebo přílišný pokles krevního tlaku byl neúnosný, stej ně jako u pacientů s dys pnoe . V případě nutnosti je třeba podávání přípravku přerušit. Medikace sotalolem se nesmí ukončit náhle, aby nevznikl rebound -fenomen, tj. nadměrná protiregulační reakce (tachyarytmie aj.).
V průběhu terapie je třeba provádět monitorování EKG v pravidelný ch intervalech
(např. jednou měsíčně standardní EKG a jednou za 3 měsíce 24hodinový EKG, v případě nutnosti zátěžové EKG).
Dávkování je třeba snížit, popř. postupně vysadit, pokud dojde k prodloužení QRS komplexu nebo QT intervalu o více než 25%, prodlouže n í PQ intervalu o více než
50% nebo prodloužení QT intervalu na více než 500 ms nebo dojde - li ke zvýšení četnosti či závažnosti srdečních arytmií.
Pediatrická populace
Přípravek SOTAHEXAL není určen k podávání dětem.
Způsob podání
Tablety se mají užívat před jídlem a zapít přiměřeným množstvím tekutiny.
Přípravek SOTAHEXAL se nemá užívat spolu s jídlem, protože se tak může snížit absorpce léčiva (zejména při požití mléka a mléčných výrobků).
Délka terapie závisí na charakteru, závažnosti a průběhu onemoc n ění.
Terapie přípravkem SOTAHEXAL se nikdy nesmí ukončit náhle; to platí zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a u pacientů po dlouhodobém podávání této látky. Dávkování je třeba snižovat i vysazovat pozvolna.
4.3 Kontraindikace
Přípravek So tahexal se nesmí podávat při:
− hypersenzitivitě na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
− prokázaném syndromu chorého sinu, včetně sino - atriální blokády, ledaže by byl zaveden funkční kardiostimulátor
− srd eční atrioventrikulární b lokádě druhého a třetího stupně, ledaže by byl zaveden funkční kardiostimulátor
− vrozených nebo získaných syndromech dlouhého QT intervalu nebo při podávání léčiv, která mohou navodit prodloužení QT intervalu (viz také bod 4.5)
− torsades de pointes nebo pod ávání léčiv, která ji vyvolávají (viz také bod 4.5)
− symptomatické sinusové bradykardii ( 45 až 50 tepů za minutu)
− nekontrolovaném městnavém srdečním selhání, včetně městnavého srdečního selhání pravé komory po plicní hypertenzi
− kar diogenním šoku
− anestézii , která vyvolává útlum myokardu
− neléčeném feochromocytomu
− hypotenzi (kromě hypotenzí v důsledku arytmie)
− Raynaudově fenoménu a závažných periferních oběhových poruchách
− chronické obstrukční nemoci dýchacích cest v anamnéze nebo při bronchiálním astmatu
− meta bolické acidóze
− selhání ledvin (clearance kreatininu < 10 ml/min).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Náhlé vysazení
U pacientů, u nichž se vysadila léčba betablokátory , se pozoruje hypersenzitivita na katecholaminy. Po náhlém vysazení léčby byly hlášeny ojedinělé případy exacerbace anginy pectoris, arytmií a v některých případech infarkt myokardu. Proto se doporučuje, aby při vysazování chronicky podávaného sotalolu byly pacienti pečlivě sledováni, zejména pacienti s ischemickou chorobou srde ční. Pokud je to možné, je nutno dávku snižovat postupně po dobu jednoho až dvou týdnů. V případě potřeby současně zahájit náhradní léčbu. Náhlé vysazení může odhalit latentní koronární insuficienci. Navíc se může vyvinout hyperten ze.
Proarytmie
Nejnebezp ečnějším nežádoucím účinkem antiarytmik je zhoršení stávajících arytmií nebo vyvolání nových arytmií. Léčiva, která prodlužují QT interval, mohou vyvolat torsades de pointes, což je polymorfní komorová tachykardie spojená s prodlou žením
QT intervalu. Dosav adní zkušenosti ukazují, že riziko torsades de pointes je spojeno s prodloužením QT intervalu, zpomalením srdeční frekvence, snížením draslíku a hořčíku v séru, vysokými koncentracemi sotalolu v plasmě a se současným podáváním sotalolu a dalších léčiv, kt e rá jsou s torsades de pointes spojována (viz bod
4.5). Ženy mohou být rizikem vzniku torsades de pointes ohroženy více.
Incidence torsades de pointes je závislá na dávce. Torsades de pointes se obvykle objevuje brzy po zahájení léčby nebo zvýšení dávky a u většiny pacientů spontánně vymizí. I když většina epizod torsades de pointes má formu omezených nebo přechodných příznaků (např. synkopa), mohou progredovat do fibrilace komor.
V klinických hodnoceních u pacientů s přetrvávající komorovou arytmií/fibri l ací komor byla při dávkách do 320 mg incidence těžkých proarytmií (torsades de pointes nebo nová přetrvávající komorová arytmie/fibrilace komor) < 2 %. Při vyšších dávkách se incidence více než zdvojnásobila.
Dalšími rizikovými fa ktory vzniku torsades de pointes bylo nadměrné prodloužení
QT intervalu a kardiomegalie nebo městnavé srdeční selhání v anamnéze. Nejvyšší c riziko závažných proarytmií (7 %) hrozí pacientům s přetrvávající komorovou tachykardií a městnavým srdečním selhání m v anamnéze.
Proarytmic ké příhody je nutno očekávat nejen při zahájení léčby, ale při každém zvýšení dávky. Zahájení léčby dávkou 80 mg s následnou postupnou vzestupnou titrací dávky riziko proarytmií snižuje. Sotalol se musí podávat s velkou opatrností, pokud QT interval přes ahuje 480 msec, přičemž pokud QT interval přesahuje 550 c c msec, je nutno důkladně zvážit snížení dávky nebo vysazení léčby. Kvůli mnohočetným rizikovým faktorům spojeným se vznikem torsades de pointes je však nutno postupovat opatrně bez ohledu na délku QT intervalu.
c
Poruchy elektrolytů
Sotalol se nesmí podávat pacientům s hypokalémií nebo hypomagnesémií před úpravou nerovnováhy; tyto stavy mohou zhoršit stupeň prodloužení QT intervalu a zesílit potenciál ke vzniku torsades de pointes. Zvláštní pozornost j e třeba věnovat rovnováze elektrolytů a acidobazické rovnováze u pacientů stižených těžkým nebo dlouhodobým průjmem nebo u pacientů současně léčených léky vedoucími k depleci hořčíku a/nebo draslíku.
Městnavé srdeční selhání
Betab lokáda může dále utlumit kontraktilitu myokardu a vyvolat závažnější srdeční selhání. Při zahájení léčby u pacientů s léčenou dysfunkcí levé komory (tj. ACE inhibitory, diuretika, digitalis, atd.) se doporučuje opatrnost; vhodná je nízká počáteční dávka a opatrná titrace dávky.
Nedávný infarkt myokardu
U pacientů po infarktu se zhoršenou funkcí levé komory je nutno zvážit rizika léčby sotalolem proti jejím přínosům. Během zahájení léčby a následné terapii je důležité pečlivé sledování a titrace dávky. Sotalol se nesmí podávat pa c ientům s ejekční frakcí levé komory 40 % bez závažných komorových arytmií.
Změny na elektrokardiogramu
Nadměrné prodloužení QT intervalu, >550 msec, může být známkou toxicity a je nutno se mu vyhnout (viz Proarytmie výše). U pacientů s arytmií léčených sotalolem v klinických hodnoceních byla velmi často pozorována sinusová bradykardie.
Bradykardie zvyšuje riziko torsades de pointes. Sinusová pauza, sinusový arest a
dysfunkce sinusového uzlu se objevují u méně než 1 % pacientů. In cidence AV blokády 2. ne b o 3. stupně je přibližně 1 %.
Anafylaxe
Pacienti s anafylaktickou reakcí na řadu alergenů v anamnéze mohou mít během užívání betablokátorů mnohem závažnější reakci na opakovaný podnět. Takoví pacienti nemusí reagovat na běžné dávky adrenalinu používané k léčení alergických reakcí.
Anestézie
Sotalol se musí u pacientů podstupujících chirurgický zákrok, při němž se používají anestetika způsobující útlum srdeční činnosti, jako je cyklopropan nebo trichlorethylen, podávat opatrně.
Diabetes mellitus
Sotalol s e musí u pacientů s onemocněním diabetes mellitus (zvláště labilním onemocněním diabetes mellitus) nebo s epizodami spontánní hypoglyk emie v anamnéze používat opatrně, protože betablokáda může maskovat důležité projevy akutní hypog lyke mie, např. tachykard ii.
Thyreotoxikóza
Betablokáda může maskovat jisté klinické projevy hyperthyroidismu (např.
tachykardii). Pacienty s podezřením na vznik thyreotoxikózy je nutno pečlivě sledovat, aby se zabránilo náhlému vysazení betablokády, po čemž by mohla následovat e x acerbace symptomů hyperthyroidismu, včetně thyroidní bouře.
Porucha funkce ledvin
Jelikož se sotalol vylučuje hlavně ledvinami, je nutno u pacientů s poruchou funkce ledvin upravit dávku (viz bod 4.2).
Psoriáza
Bylo hlášeno, že betablokátory vzácně exac e rbují symptomy psoriasis vulgaris.
SOTAHEXAL obsahuje laktózu a sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy . Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galakt ózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že j e v podstatě „bez sodíku.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Nedoporučované kombinace:
Antiarytmika
Antiarytmika třídy 1a, jako je disopyramid, chinidin, prokainamid a flekainid a další antiarytmika, jako je amiodaron a bepridil, se jako souběžná léčba se sotalolem nedoporučují, a to kvůli jejich potenciálu prodloužit refrakterní fázi (viz bod 4.4).
Současné podávání jiných betablokátorů se sotalolem může vést k aditivním účinkům třídy II.
Další léčiva, která prodlužují QT interval
Spolu s dalšími léčivy, o nichž je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou fenothiaziny, tricyklická antidepresiva, terfenadin a astemizol, se sotalol musí podávat mimořádně opatrně. Další léčiva, která jsou spojována se zvýšeným rizikem torsades de pointes, zahrnují erythromycin i.v., halofantrin, pent amidin a chinolonová antibiotika.
Floktafenin
Betablokátory mohou zhoršovat kompenzační kardiovaskulární reakce spojené s hypotenzí nebo šokem, jež mohou být navozeny floktafeninem.
Blokátory vápníkového kanálu
Souběžné podávání betablokátorů a blokátorů vápníkového kanálu vedlo k hypotenzi, bradykardii, poruchám převodu a srdečnímu selhání. Betablokátorům je nutno se vyhnout v kombinaci s kardiodepresivními blokátory vápníkového kanálu, jako je verapamil a diltiazem, a to kvůli aditivním účinkům na atrioventrikulární vedení a komorové funkce.
Diuretika nešetřící kalium
Může dojít k hypokalemii nebo hypomagneze mii, což zesiluje potenciál k torsade de pointes (viz bod 4.4).
Další léčiva nešetřící kalium
S hypokale mií může souviset rovněž amfotericin B (i.v. podání), kortikosteroidy
(systémové podání) a některá laxativa. Při jejich současném podávání se sotalolem je nutno sledovat hladiny draslíku a ty případně upravit.
Klonidin
Betablokátory mohou potencovat tzv. rebound hypertenzi někdy pozorovanou po vy sazení klonidinu; proto je nutno betablokátor vysazovat pomalu několik dní před postupným vysazením klonidinu.
Při podávání jsou nutná opatření:
Digitalisové glykosidy
Jednotlivé a opakované dávky sotalolu hladiny sérového dioxinu významně neovlivňují. Proarytmické příhody byly častější u pacientů léčených sotalolem, kteří rovněž dostávali digitalisové glykosidy; to však může souviset s přítomností městnavého srdečního selhání, což je známý rizikový faktor vzniku proarytmií, u pacientů léčených digitalisovými glykosidy. Kombinace digitalisových glykosidů s betablokátory může prodlužovat aurikuloventrikulární převodní čas.
Léčiva vedoucí k depleci katecholaminů
Současné podávání léčiv vedoucích k depleci katecholaminů, jako je reserpin, guanethidin nebo alfa-methyldopa, s betablokátorem může navodit nadměrné snížení tonu sympatického nervstva v klidu. Pacienty je nutno pečlivě sledovat s ohledem na známky hypotenze a/nebo zvýrazněné bradykardie, což může vést k synkopě.
Inzulin a perorální antidiabetika
Může dojít k hypoglyke mii, přičemž dávkování antidiabetik může vyžadovat úpravu.
Symptomy hypoglyke mie (tachykardie) mohou být betablokátory maskovány.
Neuromuskulární blokátory, jako je tubokurarin
Betablokátory neuromuskulární blokádu prodlužují.
Je nutno mít na zřeteli:
Stimulancia beta- 2 receptorů
Beta- agonisty je nutno při současném podávání sotalolu podávat ve zvýšených dávkách.
Interakce léčiva s laboratorními výsledky
Přítomnost sotalolu v moči může vést k falešně zvýšeným hladinám metanefrinu v moči, pokud se měří fotometrickými metodami. U pacientů s podezřením na feochromocytom, kteří jsou léčeni sotalolem, se musí jejich moč vyšetřovat stanovením pomocí HPLC s extrakcí na tuhé fázi.
4.6 Fertilita, t ěhotenství a kojení
Těhotenství
Studie hydroch loridu sotalolu na zvířatech nepřinesly žádný důkaz teratogenity ani jiných škodlivých účinků na plod. I když odpovídající a dobře kontrolované studie u těhotných žen neexistují, bylo prokázáno, že sotalol prostupuje placentou a nachází se v amniové tekutině. Betablokátory snižují placentální perfuzi, což může vést k intrauterinnímu úmrtí plodu, nezralým a předčasným porodům. U plodu a novorozence se mohou navíc objevit nežádoucí účinky (zvláště hypoglyk emie a bradykardie). V postnatálním období je navíc u novorozence zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací. Proto se sotalol smí v těhotenství užívat , pouze pokud potenciální přínosy převažují nad možnými riziky pro plod. Pokud nebylo možno léčbu matky přerušit 2 až 3 dny před porodem, je nutno novorozence 48 až 72 hodin po porodu velmi pečlivě sledovat.
Kojení
Během podávání sotalolu se kojení nedoporučuje, protože přestupuje ve značné míře do lidského mateřského mléka (relativní dávka pro kojence je 22%) a zkušenost s podáváním během kojení je minimální.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
K dispozici nejsou žádné údaje, nicméně je nutno brát v potaz příležitostný výskyt nežádoucích účinků, jako je točení hlavy a únava (viz bod 4.8).
4.8 Nežádoucí účinky
Pokud se používá podle pokynů, je sotalol většinou pacientů dobře snášen; většina častých nežádoucích účinků je dána jeho vlastnostmi blokujícími beta receptory.
Pokud se nežádoucí účinky objeví, obvykle vymizí při snížení dávky. Nejvýznamnější
nežádoucí účinky však nastávají v důsledku proartymií, včetně torsades de pointes
(viz bod 4.4).
Nežádoucí příhody byly pozorovány v klinických hodnoceních a po uvedení na trh.
Pro četnosti nežádoucích účinků platí následující definice:
velmi časté (≥ 1/10)
časté (≥ 1/100 až < 1/10)
méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
velmi vzácné (< 1/10 000)
není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo: trombocytopenie
Psychiatrické poruchy :
Časté: úzkost, poruchy spánku, změny nálady, deprese
Poruchy nervového systému :
Časté: točení hlavy, povznesená nálada, bolesti hlavy, parestézie, synkopa, presynkopa, abnormální vnímání chutí
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění
Vzácné: konjunktivitida
Velmi vzácné: snížená tvor ba slz
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: poruchy sluchu
Srdeční poruchy :
Časté: torsades de pointes, arytmie, dyspnoe, bolesti na hrudi, bradykardie, palpitace, abnormality na EKG, poruchy AV vedení, proarytmie, srdeční selhání (viz bod 4.4)
Cévní por uchy:
Časté: hypotenze
Není známo: Raynaudova choroba, zhoršení claudicatio intermittent, bolestivé, chladné končetiny
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy :
Méně časté: u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s astmatickými potížemi v anamnéze se může objevit bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy :
Časté: bolesti břicha, nauzea, zvracení, průjem, dyspepsie, flatulence, sucho v ústech
Poruchy kůže a podkožní tkáně :
Není známo: vyrážka, exacerbace symptomů psoriázy, alopecie, hyperhidróza
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně :
Časté: svalové křeče
Poruchy reprodukčního systému a prsu :
Časté: sexuální dysfunkce
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace :
Časté: únava, slabost, horečka, otok
Vyšetření :
Není zná mo: byla hlášena tvorba protilátek proti buněčným jádrům
V průběhu terapie se mohou vyvinout poruchy lipidového metabolismu (zvýšení hladiny koncentrace celkového cholesterolu a triglyceridů, snížení koncentrace HDL - cholesterolu).
V klinických hodnoceních u pacientů se srdeční arytmií byly nejčastějšími nežádoucími příhodami vedoucími k ukončení léčby sotalolem únava 4 %, bradykardie (< 50 tepů za minutu) 3 %, dušnost 3 %, proarytmie 2 %, slabost 2 % a točení hlavy 2 %.
Hlášení podezření na nežádoucí úč inky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.
Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku.
Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
St átní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky:
www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Úmyslné nebo náhodné předávkování sotalolem vedlo k úmrtí jen vzácně.
Hemodialýza vede k velkému snížení plasmatických h ladin sotalolu.
Symptomy a léčba
Nejčastějšími příznaky, které lze očekávat, jsou bradykardie, hypotenze, městnavé srdeční selhání, bronchospasmus a hypoglyk e mie. Při masivním úmyslném předávkování (2 až 16 g) sotalolem byly pozorovány následující klinické nálezy:
hypotenze, bradykardie, prodloužení QT intervalu, předčasné komorové komplexy, komorová tachykardie, torsades de pointes.
Při předávkování se léčba sotalolem musí přerušit a pacienta je nutno pečlivě sledovat.
Absorpci dosud nevstřebaného sotalolu lze zabránit výplachem žaludku, podáním aktivního uhlí a laxativ. Může být nutná umělá ventilace.
Navíc se doporučují následující terapeutická opatření:
bradykardie : atropin (0,5 až 2 mg i.v.), další anticholinergika, beta - adrenergní agonista (isopren alin, 5 mikrogramů za minutu, až do dávky 25 mikrogramů, pomalou i.v. injekcí) nebo transvenózní kardiostimulace srdeční blokáda (druhého a třetího stupně): transvenózní kardiostimulace hypotenze : adrenalin může být užitečnější spíše než isoprenalin nebo n oradrenalin, a to v závislosti na souvisejících faktorech bronchospasmus: aminofylin nebo stimulant beta-2 receptoru (aerosol) torsades de pointes : kardioverze, transvenózní kardiostimulace, adrenalin a nebo síran hořečnatý
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5 .1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Beta- blokátory neselektivní
ATC kód: C07AA07
D, L- sotalol je hydrofilní látka, jejíž levotočivý izomer má beta - sympatolytické účinky bez vlastní agonistické složky účinku, tj. bez ISA (vnitřní sympatomimetické aktivity). Obě složky racemátu, D i L, mají však zřetelné účinky, jimiž řadí přípravek do skupiny antiarytmik třídy III. Sotalol prodlužuje monofazický akční potenciál, neovlivňuje rychlost vedení a prodlužuje absolutní refrakterní fázi. T yto elektrofyziologické změny vyvolá jak D -izomer, tak i L- izomer sotalolu; rozvíjejí se velmi brzy po podání látky a jsou patrné na předsíních, AV - uzlu i akcesorních vláknech v komorách.
Beta- blokující účinky, vlastní pouze levotočivému izomeru, se týkají adrenergních beta-1 i beta-2- receptorů, a to zhruba stejnou měrou. V závislosti na výchozím tonu sympatiku sotalol snižuje frekvenci i stažlivost srdce a snižuje i rychlost atrioventrikulárního převodu a reninovou aktivitu plazmy. Inhibice adrenergních betareceptorů může zvýšit tonus hladkého svalstva, např. svalstva bronchů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po p.o. podání se absorbuje 75 až 90 % sotalolu. Protože nepodléhá first -pass efektu, jeho absolutní biologická dostupnost rovněž dosahuje 75 až 90 %. Maximální hladiny v plazmě je dosaženo za 2 až 3 hodiny po p.o. podání.
Na plazmatické bílkoviny se neváže, distribuční objem je 1,6 až 2,4 l/kg.
Farmakologicky aktivní metabolity nejsou v plazmě zjistitelné.
Sotalol se vylučuje převážně ledvinami. Renální clearance je 120 ml/min a odpovídá celkové tělesné clearanci (o nutném snížení dávek při poruchách funkcí viz bod 4.2).
Biologický poločas v plazmě je přibližně 15 hodin. U pacientů se silně pokročilou poruchou ledvin se však může prodloužit až na 4 2 hodiny.
5.3 P ř edklinick é ú daje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Sotalol je látka již dlouhou dobu klinicky používaná a nové experimentální údaje nejsou k dispozici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek kukuřičný škrob, monohydrát la któz y , hyprolóza, sodná sůl karboxymetylškrobu, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium - stearát.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
5 let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchováv ejte při teplotě do 25 °C.
6.5 Druh obalu a obs ah balení
Druh obalu: PP/Al blistr, krabička .
Balení: 20 , 50 nebo 100 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Hexal AG, Industriestrasse 25, D-83607 Holzkirchen, Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
SOTAHEXAL 80 mg: 13/368/96-C
SOTAHEXAL 160 mg: 13/369/96-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace:
26.6.1996
Datum posledního prodloužení registrace:
11.11.2015
10. DATUM REVIZE TEXTU
- 2020